Svatba

15.1.
Po zkoušce z embryologie mi volá Petr (budoucí švagr). Chce vzít do menzy na oběd. Jedno z posledních mládeneckých jídel. V mezičase si ještě stihnu koupit černé kozačky ke kabátu a kabelku. Pak odjíždíme na byt, sbalit všechny věci. Pobíhám po bytě se závojem na hlavě a kupíme tašky na jedno místo. Po chvilce přijde Linda z práce a přidá se k nám. Věcí přibývá. Hodnou chvíli nám zabere skládání zavazadel do auta. Šaty, oblek, boty, bedny s vínem. Skoro jsem musela jet na střeše, ale nakonec jsem byla vmáčknutá  mezí víno, hry a střílecí pistolky. Cestou vystřelovaly zátky z vína a padaly na mě tašky, ale zdárně jsme dojeli až do Otrokovic. Večer se jelo pro cukroví - 13 krabic. Rovnou se to začalo krabičkovat. Po půl hodině plnění krabiček jsem cukroví nemohla ani vidět. A pro další část cukroví se mělo jet v pátek.

16.1.
Po obědě dojela Vaneska. Míra bordelu a chaosu se zvětšuje. K večeru dojela ještě svědkyně a fotograf. Bordel vrcholí, nervozita stoupá. Vaneska mě donutí nalakovat si nehty na bílo. Prej se to hodí k šatům. Zabere mi to asi půl hodiny a připadá mi, že mám bílou aspoň polovinu každého prstu. No, děláním nehtů bych se určitě neuživila. Večer si jdeme ještě sednou do hospody. Petr baví všechny přítomné svýma historkama o slabém žaludku. Některé dokonce neznala ani Linda. Předsvatební dýchánek jsme ukončili celkem brzo, přece se nebudeme opíjet už před svatbou. Petr šel spát ke kamarádovi, zbytek se na noc přesunul k nám. O půlnoci mě Petr ještě probudil telefonátem. První moment jsem si myslela, že zvoní budík. Pak jsem pochopila, že mi hraje mobil, a když jsem se pro něho natahovala z vrchní postele, málem jsem spadla dolů. Petr postrádal nabíječku na mobil. Prej mu ji mám vzít.

17.1. Den D
Ráno vstáváme v 7:00. Vanča nadává. Já z toho taky nejsem nadšená. (Poznámka: Jestli se budu někdy vdávat já, tak bude obřad nejdřív v 1 odpoledne, ještě bych pak při obřadu usnula). Všichni jsme se se zalepenýma očima sešli v kuchyni a začala bitka o koupelnu. Umývání vlasů, holení, malování, česání aneb udělej ze sebe člověka. Do toho se vždycky z někama objevil fotograf. Myslím, že některé fotky budou opravdu vtipné. Nejvíc na roztrhání byla Vanča, protože jako jediná rozumí kosmetice. Takže se pak ze všech koutů bytu ozývalo - "Kde je Vanča, potřebuju vyžehlit vlasy, namalovat obočí, půjčit řasenku, make-up". Pěknou chvilku nám taky zabralo oblíkání nevěsty. Ještě před odjezdem do kostela jsem stihla vyzvednou svatební kytku. Paní v květinářství byla zděšená, že kytku nevyzvedává ženich. Kdyby tušila, že zrovna v tu chvíli si ženich kupoval špek a rohlíky na snídani, asi by se hodně divila.

Všechny Lindiny sestry dostaly funkci - rozdávání koláčků před kostelem. Asi po 20 minutách před kostelem, mi zimou zčervenaly prsty, čímž mi vynikly bíle nalakované nehty :D (Poznámka: Když se budu vdávat, bude to na jaře nebo v létě, zmrzlá nevěsta taky není to pravé ořechové). Po obřadu ještě společná fotka a konečně přesun na oběd. Řekl někdo jídlo? Od 5 se pak začali scházet kamarádi novomanželů, takže se rozproudila zábava. Jelikož nás všichni neznali, museli jsme neustále odpovídat na otázky - Kdo jsme. Kolik těch sester Linda teda má. Jestli máme společnou mamku nebo taťku a kolik nám je roků. A jelikož jsme s Vančou měly shodou okolností obě černo-bílé šaty, tak se nás ptali, jestli jsme se tak oblekly schválně. Další otázkou, která mě vytáčela, bylo - Kdy se budu vdávat, když jsem teď na řadě. Až najdu nějaký kvalitní genetický materiál, tak klidně :D Petrovi kamarádi měli potřebu si s náma neustále nalívat panáky slivovice. Nevím, jestli za to mohly naše výstřihy nebo jejich potřeba se družit, každopádně jsme jich vypily dost. To, že Vanča bude mít teprve 16 roků nám nikdo nevěřil a Vanča panáky neodmítá. A já se přece nenechám zahanbit mladší sestrou :D Postupem času byli někteří víc a víc společensky unavení, takže debata se omezila na téma prsa a chlast. Mamka dostala několik pochval, že prej se jí všechny dcery vážně povedly.
Myslím, že svatba byla úspěšná, nohy z podpatků mě bolí ještě teď. Tak ať Vám to Lindo a Petře vydrží! :)