Myslím, že mezi nejvtipnější předměty letošního podzimního semestru patří laboratoře z biochemie. Už při jeho zápisu mě děsilo, že za:
a) cvičení trvá 3 hodiny. A to ještě můžu být ráda, že nejsem genetik a nemám ho 5 hodin.
b) bylo na výběr jen ze tří možných termínů a z toho jeden pátečný (značně nepříjemná varianta).
c) u daných termínů nebyl napsaný vyučující.
d) proč sakra máme zase cvičení z chemie?
Takže po dlouhém hloubání a dloubání jsem si vybrala pondělní termín. V úterý v 17:00 jsem jako většina studentů PřF klikla v ISu a vzívala všechny bohy, aby IS nespadl a mně vyšel rozvrh podle plánu. Což se nakonec podařilo i díky přispění E., která klikala zároveň se mnou (ještě jednou děkuji). E. je totiž přeborník v klikání v ISu :D Při pohledu na rozvrh jsem si myslela, jak to bude pohodový semestr, ale chyba v matrixu. Asi necelý týden před začátkem školy začaly chodit emaily od vyučujících. Čekala jsem něco ve smyslu - první přednáška není, dojděte až za 14 dní. Jenže nic takového se nikde nepsalo. Všude jen doneste si pláště, přezůvky, fixy na sklo, začínáme. Jestli si v dalším životě budu vybírat školu, tak půjdu na práva. Právníci do školy vůbec nechodí, teda aspoň E. ne.
Ovšem nejlepší email na konec. Z biochemie psali, že hned v první hodině si napíšeme vstupní testík na LEHKÉ chemické výpočty. Orosilo se mi čelo. Lehké výpočty? To je co? Pro mě žádné výpočty nejsou lehké. Můj matematický talent se za 20 let mého života ještě nestihl projevit.
Načež jsem teda oprášila kalkulačku a věnovala výpočtům celé 2 hodiny svého života. V pondělí jsem naklusala do laboratoře a hledala jsem nějaké spojence, protože víc hlav víc ví. Takže jsem utvořila silnou pracovní skupinu se S. a R. Chemičky hadr.
Úderem 13. hodiny se do laboratoře vplížila doktorka biochemie a za ní vyděšený mladý muž, ze kterého se nakonec vyklubal náš vedoucí labin. Ženské osazenstvo to s nadšením kvitovalo.
Při psaní vstupního testu zafungovalo moje chemické štěstí (ano, už zase) a chytrá hlava souseda. Test done. Ale hned potom nám magistr oznámil, že malé testíky se budou psát každé cvičení. Nálada spadla na bod mrazu. Nejen vstupní test, ale i testíky, bezva.
V duchu hesla ani minuta na zmar jsme se vrhly na plnění úkolů. Nic zábavného. Samé pipetování a vaření zkumavek, které změní barvu. Kdyby se aspoň ta barva dala identifikovat. U toho jsem si vzpomněla na naši chemikářku ze střední a její 10 min projev o barvách - to není růžová, ale vínová. Ovšem náš magistr barvy neřešil. Má to dost na háku a chvilkami je zmatený víc než my.
Na poslední hodině se nám ho podařilo dokonale zmást. V domnění, že ve zkumavce máme methionin jsme nafalšovaly výsledky všech reakcí tak, aby nám to vycházelo. Jenže jsme ve zkumavce neměly methionin, ale histidin a náš cvičící stále nemohl pochopit, jak nám to tak mohlo vyjít. Dokonce se dožadoval předložení našich zkumavek, které jsme ale už dávno pro jistotu vylily, protože nám to vůbec nesedělo. Tam kde měla být červená, byla černá. Kde měla být sraženina, nebylo vůbec nic :D Pak jsme ho ještě dorazily zprávou, že jsme zapomněly udělat chromatograf. Vše jsme doplnily velkým trojnásobným úsměvem a zamáváním řas. Magistr se opřel o stůl, zhluboka nadechl a nechal nás zopakovat jen jednu reakci. Nechci vědět, co se mu v tu chvíli honilo hlavou :D Opakovaná reakce nám už vyšla dobře a my jsme velmi rychle odklusaly z laboratoře s hlasitým Nashledanou.
Žádné komentáře:
Okomentovat