Účtový magnát

Jelikož se neúprostně blíží únor a s ním i termín našeho odjezdu na erasmus do Vídně, začali jsme s O. vyplňovat tunu papírů a zařizovat vše potřebné.

Zatím jsme se dokopali k bodu - založ si účet. I když oba účet máme, tak stejně potřebujeme další, protože Masárna posílá stipendium pouze na účet v eurech vedený u Komerční banky. Ale aby to nebylo jednoduché, tak na to potřebujete speciální papír z centra zahraničních studií. Čekala jsem na něho ve frontě asi 40 minut, a když jsem se konečně dostala na řadu, tak mi slečna na papír napsala, že opravdu jedu na erasmus a dala na to razítko (trvalo to asi 2 minuty). Proč to dělat jednoduše, když to jde složitě, že?!

V Kampusu jsem nabrala M. Šly jsme na oběd a na kafe (přece nepůjdeme do banky hladové a žíznivé).
Načež jsme odhodlaně vstoupily do banky. Ovšem jediný člověk, nacházející se uvnitř byl securiťák (a ještě ke všemu byl dost pochybný. Myslím, že kdybychom tam něco ukradly, tak i M. mu hravě uteče). Security boy se zatvářil dost otráveně, když nás uvidil a zeptal se, co potřebujeme. Tak asi si jdeme do banky koupit banány, že?

Já: "Potřebuju někoho, kdo mi zařídí účet."
Security: "Tak to musíte chvilku počkat slečno, Jitunka je na toaletě."
Já: "Hmm. Snad to Jitunka stihne do 4, pak mám školu."
Security: "Co studujete?"
Já: "Experimentální biologii."
Security: "A co to je? To já neznám. Já jsem ze Znojma."
Do banky vchází další zákazník a my s M. dusíme smích.
Security: "Co potřebujete mladý pane?"
Mladý muž: "Potřebuji si vložit peníze na účet."
Security: "Tak to musíte chvilku počkat, Jarunka je na toaletě."
To už se s M. smějeme nahlas. Hrozně vychcaná banka :D

Čekáme. Jitunka s Jarunkou nikde. Securiťák si něco brblá pod vousy. Mladý muž přešlapuje u dveří.
Prásknou dveře. U přepážky se objeví blondýna. Ale co nás na ní zaujme není její barva vlasů, nýbrž její nehty. Velikost těch rudých drápů je aspoň 5 centimetrů. Praktická věcička. S M. na sebe kulíme oči.

Já: "Už vím, proč byly na tom záchodě tak dlouho."
M.: "Já bych tam byla ještě dýl."

Zachvilku bouchnou dveře znova a ke stolu si to šine další blondýna. Její nehty jsou sice o kapánek menší, ale co ztrácí na jejich velikosti, to dohání výškou podpatků. Myslím, že chodí jen po špičkách. Velmi vachrlatou chůzí dojde ke stolu a pokyne, že teda slavnostně můžu jít. Oznámím Jitunce, že potřebuji účet. Načež mi ona oznámí, že abych u nich mohla mít účet v eurech, musím mít i účet v korunách. Bezva. Tazkže né dva účty, ale rovnou tři. Za půl hodiny odcházím s kupou papírů, 2 novýma kreditkama a pocitem, že do banky mě už nikdo dlouho nedostane. Jsem zralá na další dávku kofeinu.