S M. jsme tentokrát šly přesně na čas (kupodivu). Po cestě nám došla sms od I., že nestíhá (to je teda organizátorka). Ale u našeho stolu seděl už L. (na pivo není nikdy brzo ani pozdě přece). My, zvyklé z Brna na výběr pití, jsme teda měly problém. Kromě piva, měli už jen nějaké panáky. Tak jse zvolily létajícího jelena (osudné vzpomínky se vrací). Za chvilku se dohasil i zbytek, v čele s hlavní organizátorkou. Zábava nabírala na obrátkách. Pyramida z panáků se zvětšovala, fotek přibývalo. V pokročilé fázi večera jsme se vydali z hospody do prvního patra, kde se večírek oficiálně konal. Zatím všechny slečny měly boty, pánové zaplá saka a stáli celkem rovně, bez opory. Učitelé artikulovali.
V plané naději jsme se vrhli k hornímu baru. Ovšem ani tady nebylo dost kvalitního pitiva. Zůstali jsme tedy u jelena. Po doplnění tekutin jsme obsadili parket. Taneční kreace všeho druhu nám prostě jdou. Přestávky pro regeneraci těla jsme vyplňovali konverzací a navazováním nových kontaktů. Myslím, že pan kardiolog zabodoval!
Ve dvě ráno přestala hrát hudba, vyhazovač nám stroze oznámil, že je konec a ať vypadneme. Ve foyer byla nesourodá směsice lidí. Někteří náš ústav viděli jen na fotce nebo z autobusu, když pokračovali na Štěrkáč, někteří byli jeho vzornými absolventy. Ovšem to nemění nic na faktu, že většina z nich byla velmi společensky unavená. Po schodech se válely střepy skla, o zeď se opíraly bosé slečny a pánové se snažili udržet rovnováhu. Elita národa.
Přeživší zbytek se vmáčkl do autobusu a vydal se směr domov. Ti, co nebyli místní, si snažili zajistit nocleh u nějakého kamaráda. I. jsme nechali v buse v nejlepší odborné péči a vydali jsme se ze zastávky směrem domů. M. celou cestu nadávala, že ji bolí nohy. J. vedl svého bratra, který vykřikoval něco o pokračování pařby na hasičárně. M. klepal kosu, protože neměl bundu a neustále se ptal, kdy už tam budeme.
Jelikož mi byl M. přidělen, šli jsme k nám domů. Potichu se plížíme ke mně do pokojíku, ať nebudíme naše. Chystám M. postel na spaní, který se mezi tím vyslíká ze saka. Ale najednou stojí ve dveřích mamka. M. v trenkách uprostřed pokoje hledí na mamku a ona na něj. M. jako slušně vychovaný chlapec pronese hlasité - Dobrý večer. Popadá mě záchvat smíchu. Aby to bylo ještě lepší, dojde i taťka a ptá se, jestli nebudeme blinkat. Miluju své rodiče :) Tak si tedy vysvětlíme onu vzniklou situaci. Ne, nejsme opilí a ani nehodláme společně spát v jedné posteli.
Ráno jsme se všemu ještě jednou zasmáli, M. se vrátil v pořádku domů a já už se těším na další abiturienťák. Díky děcka! :)
Žádné komentáře:
Okomentovat