To já svůj obraz asi už tak čistý nemám. Přece už jsem byla trochu problémovější dítě. Začalo to tím, že jsem odmítala chodit do školky. Co bych tam taky dělala, když si můžu doma pěkně nerušeně spát kdy chci a nemusím se s nikým dělit o hračky?!. Potom jsem měla období, kdy jsem nechtěla chodit v ničem jiném, než v šatech (důvod proč tomu tak bylo, jsi bohužel nepamatuju :D ). Už tohle se našim nelíbilo a naříkali, co jsem to za hrozné dítě. Ovšem to nikdo netušil, co teprve přijde.
Ano, přišla Vanesa, postrach rodiny! Přitom to bylo tak roztomilé miminko. Už jako dvouletá tančila nahá na stole a když nastala chvilka ticha, všichni začali zděšeně pobíhat a zjišťovat, co zas kde Vanesa dělá. Momentálně jsme ve fázi těžké puberty a celá rodina čeká na okamžik, kdy Vanča dostane rozum, jako na smilování. Cokoliv chceme společně podniknout, je vrcholně trapné a staromódní. Na veřejnosti se k nám moc nezná. Kdo by se taky hlásil k tak nemožným sestrám jako jsme my a ještě nemožnějším rodičům?
Ale nejvíc ze všeho nás baví Vančina škola. Již 9 roků na mamčinu otázku - co bylo ve škole? Odpovídá - nic! Tak opravdu nechápu, proč teda do té školy chodí, když tam nic nedělají :D
Ale možná se blýská na lepší časy. Dneska jsem došla domů a vidím, jak Vanča něco zuřivě datluje do Wordu, což u ní není obvyklé.
Já: "Co to děláš?"
Vanča: "Přepisuju slohovku."
Já: "Tak napiš do záhlaví svoje jméno, ať učitelka pozná, od koho to je."
Vanča: "To ji posílám jenom já."
Já: "Jakto, že to posíláš jenom ty? Tos na to zase zapomněla?!"
Vanča: "Nooooo, ona ta slohovka půjde do školních novin...."
Kdyby měl někdo kameru a natočil při tom ten její zoufalý pohled, bylo by to fakt vtipné. Ona, největší rebelka na škole, bude mít slohovku v novinách. Prostě trapas všech trapasů a naprosté znemožnění!
A tak my máme doma veselo :)
Žádné komentáře:
Okomentovat