Chrlení pocitů

Pomalu začínáme panikařit. Blíží se zkouškové, jak tady ve Vídni, tak v Brně. Opravdu netuším, jak našich 13 zkoušek narveme do jednoho měsíce, ale risk je zisk a kdo se bojí, nesmí do Vídně :) Ve Vídni potřebujeme nahrabat 20 kreditů. Když to nezvládneme, budeme vracet část stipendia. Uhm, asi bych si měla zařídit brigádu na prázdniny :D Ale máme plán. Všem učitelům důrazně připomeneme, že jsme erasmáci a napíšeme to i na všechny testy. Doufáme, že erasmácký statut nám zaručí čtyřku (rozuměj E) a tedy dostatečný přísun kreditů. Ovšem bude to ještě boj. Ve virologii nám na první hodině oznámil, že tento předmět je jeden z nejtěžších, co učí. Metody v buněčné biologii jsou pro pokročilé na magisterském studiu. Další dva předměty jsme ještě ani neměli.

S láskou se každý den díváme na IS, vzpomínáme na promakaný systém na Masárně a měsíc zkouškového (nikdy jsem si nemyslela, že něco takového řeknu, ale je to tak). Tady nic jako zkouškové není. Zkouška se většinou píše na poslední přednášce, tudíž teď už víme, že 24.6. máme dvě zkoušky. Další termíny jsou v červenci, říjnu nebo listopadu, což nám je teda hodně platné :D
Při pohledu do diáře se mi ježí vlasy hrůzou. Bude potřeba hodně kofeinu a čokolády, ale o to tady není nouze.

Taky už jsme potkali prvního erasmáka na biologii - slečnu z Portugalska. Ta musí dovést dokonce 30 kreditů a s hrůzou nám oznámila, že nemá ani zapsaných tolik předmětů, aby to zvládla nasbírat. Podle ní jsme na tom ještě dobře.

Když se to vezme kolem a kolem, je to tady úplně jiný svět. Od narvaných přednášek, kde studenti sedí na zemi a dělají si poznámky na koleni; přes volně přístupné laboratoře, kde se prohání vědci bez plášťů a rukavic; až po koleje, kde se smí kouřit v kuchyni, dostávají se peníze na pořádání party a naši sousedi hrají v jednu ráno ukulele. Ale určitě nelitujeme toho, že jsme se pustili do vídeňského dobrodružství. Co nás nezabije, to nás posílí a pokud nejde o život, jde o ..... Na druhou stranu se těším, až si zase nastěhuju zpět své věci do Brna, budu moct mluvit česky v obchodě i ve škole a prostě na všechny ty lidi, akce a maličkosti, které mi tady chybí. Už je mi i trochu smutno.