Etudky

Hrozně to letí a my už spadli rovnýma nohama do zkouškového. Já jsem začala v pondělí mikrobiologií v Brně - předtermín. V neděli jsme si se Sárou projely otázky, uklidnily se, že to na E přece nějak zvládneme a probraly všechny novinky :) V pondělí ráno jsme se společně s dalšími odvážlivci potkaly před testovou učebnou. Cestou na zkoušku jsem v trolejbuse vyslechla rozhovor dvou týpků ze sportovky. Chudáci si stěžovali, jak mají tento semestr 3 hrozně těžké zkoušky. Chudáčci inženýři přes kotouly :D Před desátou se do naší zkouškové učebny přiřítil jeden učitel a za ním v závěsu dalších pět. Začali pobíhat po místnosti, zapínat počítače a něco do nich datlovat. Jelikož jsou všichni vědci evidentně PC gramotní, začali jsme s jen s 15 min zpožděním. Zkouška nebyla zrovna nejlehčí. Po zhlédnutí vylosování otázek nastalo mírné zděšení. Na výsledky jsme si museli počkat do odpoledne. Tak jsme se přesunuly do menzy. Nad talířem jídla jsme si sdělovaly dojmy a děsily Janču, kterou mikrobiologie ještě čeká. Mezitím jsem potkávala spoustu spolužáků a známých. Všichni se divili, co dělám v Brně. Taky jsem se konečně podívala do naší nové budovy v Kampusu. Pak už jsme se přesunula ke Grandu na autobus a vrátila se do Vídně.

Ve Vídni je semestr stále v plném proudu. První vídeňskou zkoušku máme 28.5. a pak hned 30.5. Takže jsme se pomalu začali učit. Já kromě učení, pití kávy a pojídání čokolády ještě stíhám sledovat hokej. Jelikož Ondrova netečnost ke sportu, i přes mou urputnou snahu, dále přetrvává, tak ten místo hokeje skypuje nebo čte. Když mu celá zděšená oznamuju, že prohráváme s Francií, tak to ohodnotí nezaujatým "Hmmmm".

Včera večer, kdy jsme se už pomalu chystali jít spát a byli jsme nadšení, že sousedi nemají žádnou párty ani nedabují porno (takže se vyspíme), jsem v pokoji zaznamenala pohyb. Něco bylo na stropě.
Já: "Fuj, není tam to na stropě nějaké zvíře?!"
Ondra, vstává z postele, nasadí si brýle a zkoumá flek na stropě.
O: "Jo, fuj, je!"
Já: "Co budeme dělat?"
O. se ukáže jako muž činu a popadne své zelené složky a začne pakomára nahánět po pokoji. Obraz to byl velmi komický. Ondra ve svém zeleném pyžamu, v ruce srolované složky a v 1 ráno pobíhá po pokoji a udílí pakomárovi pokyny - "Fuj, leť ven!" "Ne tam, ale doleva, tím oknem!" Možná, kdyby na něho mluvil německy, šlo by to rychlejc, ale asi po 10 minutách se Ondrovi podařilo pakomára vyhnat, já jsem si utřela slzy od smíchu a šly jsme spát. Ano, biologové v akci! :D

Taky se nám konečně podařilo odhalit zapeklitý systém UNIVISU. Když jsme si jednomu profesorovi stěžovali, že se v tom jejich systému vůbec neorientujeme, tak se zasmál a řekl, ať si z toho nic neděláme, že on taky ne. Jako fakt, IS by se měl nechat patentovat a šířit na všechny univerzity! Nakonec jsme kápli na jednoho ochotného studenta a ten nám názorně ukázal, jak se na zkoušku přihlásíme a ještě jsme z něj vydolovali, jak se dostaneme k zadání písemek z minulých let.

Hurá, přece možná jen nějakou zkoušku uděláme :)