Brno bez cenzury část 1.

Pondělí: Prokličkuju kampusem mezi zmatenýma prvákama a erasmákama. Na přednášce z aplikované chemie a biochemie nás sedí 5. Zábavka na úrovni. Kecy o metodách na lokalizaci proteinů v 9 ráno je fakt chuťovka. V mezičase se pokouším dostat sopel ze svého nosu. Mám totiž smrtelnou mužskou nemoc na sedm. Závidím Míši, která ještě leží na bytě v posteli. Janča vbíhá do třídy o 30 min pozdějc. Očividně už dospala jet lag. Sára zatím ještě nefarmaří a snaží si dělat šprťácky poznámky. Prej ji to baví, haha. Naštěstí učitel nevyčerpá celý čas určený na přednášku a my stihneme konvičku čaje na Lávce. Tam už Janča se Sárou vytahují tablety a začínají sklízet, sadit, dojit a hnojit. Sára, jakožto zkušenější farmářka udílí Janči pokyny typu - Zasaď dýni! To neprodávej! Vyrob krmivo! Ano, opravdu studujeme na vysoké škole. Ve farmaření pokračují i na imunologii. Jelikož aspoň někdo by měl dávat pozor (imunologii máme u státnic), tak já vytáhnu blok a dělám poznámky. Večer stíhám ještě kávu a burčák s Lukášem a 20 min hovor s maticí. Jelikož má přes týden doma jenom taťku (všechny 3 hodné holčičky jsou v Brně) a ten jako chlap nemá pochopení pro všechny její problémy a poznatky, tak to musí říct aspoň mně.

Úterý: Šaliny mají poruchu. Na konečné jich stojí 6 a žádná nejede. Aby toho nebylo málo, 25 má nečekaně opět zpoždění. Proč já do té školy vůbec jezdím?! Na Mendláku přistoupí skupinka tří Němců. Němčina se line trolejbusem (ano, opravdu je to škaredý jazyk) a já si připadám jako zpátky ve Vídni. Vrací se mi všechny vzpomínky. Hmm, dala bych si nějakou dobrou kávu. Na embryologii dojdu trochu pozdějc, ale evidentně jsem o nic podstatného nepřišla. Jelikož rýmečka mě stále neopustila, smrkám do výkladu. Po obědě mám schůzku s docentkou ohledně bakalářky. Odcházím zavalená prací, článkama a pocitem, že mám příští měsíc odevzdat minimálně dizertační práci. Ke všemu ještě docentka odjíždí na dva a půl měsíce na polární stanici v Antarktidě, takže budu část bakalářky psát sama. Jen pevně doufám, že se z tama vrátí. Jako bonus všude potkávám prváky a budím dojem, že znám všechny přírodovědné studenty. Když ještě potkám svou Australanku, všichni už se jen smějí.
Šalinou, která se jmenuje Natálka, se přesunuju na školení v Kariérním centru. Posléze máme dámskou jízdu. Koktaily nám přinesl tak sladký číšník, že jsem jen čekala, kdy se na místě rozpustí. Po příchodu na byt mě uvítá náš nový spolubydlící prohlášením - Jsme doma sami, holky jely na burčák. Ovšem jejich návrat na byt se nedal přeslechnout. Řehot a dupání slyšela minimálně polovina baráku. Míša se vymlouvala, že za všechno může Maličká. Představa Kačky, jak lije Míši násilím burčák do krku, mě hodně pobavila.

Středa: Místo poslouchání přednášek na semináři sedím v laboratoři a pitvám myši. S rouškou přes obličej nemůžu smrkat a mlží se mi od ní brýle. Myší neubývá, chytilo se jich 50. No vlastně 49, jedna utekla a tak byl na dveřích od místnosti pro studenty nalepený nápis - Zavírat dveře, uprchlý hlodavec. Na bytě padám rovnou do postele a doufám, že se mi o myších nebude zdát.