Za sedmero horami a sedmero řekami leží Otrokovice a uprostřed krásného zeleného sídliště je i náš skromný příbytek. A v něm se na kuchyňské lince objevili 4 čerstvě chycení pstruzi. Tím v naší domácnosti, kde nejčastějším jídlem je kotleta, protože nemá žádné "želé" maso a na Vánoce jíme filé, protože kapr nám nechutná, vyvstala otázka: Kdo sakra vykuchá ty ryby? Chvilku jsme se s mamkou dívaly na ryby, pak na sebe a v tom mamka dostala skvělý nápad.
M: "Však ty ve škole pitváš myši, tak přece vykucháš i pstruhy!"
Já: "Myš není pstruh. A navíc tu nemám plášť, bez něho nepitvám!"
M: "Chmmm, ty naděláš.."
Chvilku opět hypnotizujeme ryby a mamka má další úžasný nápad.
M: "Tak se podíváme na YouTube, tam určitě bude nějaký návod."
Zadám do vyhledávače - kuchání ryby - a vyskočí spousta videí. Spustím hned první z nich. Na videu ruka v bílé gumové rukavici s obřím nožem rozřízne rybí břicho a začne z něj vyškubávat orgány. V tuto chvíli video s hlasitým Fůůůj vypínám. Tohle taky nepůjde. Vracíme se zpět do kuchyně. Třeba mezitím ryby obživly a my je půjdeme vypustit do Dřevnice. Bohužel se tak nestalo a darebáci pstruzi tam pořád leží. V této pozici nás zastihla hlava rodiny (oficiálně je to taťka, neoficiálně mamka), která se vrátila z práce.
T: "Proč na ty ryby tak zíráte?"
M: "Nevíme co s něma"
T: "A proč je Natálie nevykuchá? Však ve škole pitvá myši."
Já: "Další takový. Ryba není myš. A proč je vlastně nevykucháš ty? Však jsi kluk z dědiny."
T: "V životě jsem to nedělal a nehodlám to měnit."
M: "Ale něco s něma musíme udělat. V celku je zamrazit nemůžeme.."
A jak to s našima pstruhama nakonec dopadlo? Jako udatný hrdina a 100% klaďas se ukázal náš soused, který se kuchání velice zručně zhostil. A my jsme mu ryby od radosti nechali, protože by je u nás stejně nikdo neuvařil a ani nesnědl. Zůstáváme věrní kotletce :)
Žádné komentáře:
Okomentovat