Nastal den D. Ráno jsme se vymódily do běžeckých oblečků, udělaly playlist do mobilu, sbalily sluchátka a šlo se. Vyfasovaly jsme čip na kotník a startovní čísla. Sára, která rozbíhala, se šla mačkat do startovního koridoru. Já s Jančou jsme vyrazily na Velodrom, kde bylo místo předávky. Za chvilku se na stadionu objevili první běžci. Stoupla jsem si do předávkového území a hledala v davu červený flek alis Sáru. Jenže běžců v červených bundách bylo děsně moc. Pak běžců začalo ubývat a mě se zmocnila panika. Co když Sára přeběhla předávku a běží dál? Naštestí se pak na oválu objevil správný červený flek, vyfasovala jsem štafetový kolík a vydala se s úsměvem na trať. Nejhorší bude prvních 6,5 km, pak už se dostanu do tempa a v cíli budu co by dup. Začala jsem z ostra a předbíhala všechny vadnoucí závodníky. Do rytmu písniček jsem se řítila ulicemi Brna jako vítr. Kopec v Pisárkách jsem svižně vyběhla a pokračovala s dalším předbíháním. Chvilkami jsem si připadala jako Keňan :D U občerstvovací stanice jsem si uzmula jeden kelímek s vodou a za mírného poklusu jsem se napila. Přece nepoběžím v pobryndané mikině, to dá rozum. U Ronda byla skupinka dětí, které si se všema chtěly nadšeně plácat. Kdybych měla ještě českou vlajku, bylo by to skoro jako na olympiádě :D Na Nových sadech začalo mírné stoupání, které v mém podání už nebylo tak svižné. Při vybíhání kopečku na Svoboďák jsem vypadala asi spíš jak po celém půlmaratonu, než po jednom úseku štafety. Ale na Svoboďáku, kde byla předávka a spoustu fandících lidí, jsem ze sebe vymačkala poslední síly a při spatření Míši jsem vykouzlila i úsměv a radostně ji předala kolík. Uf, mám to za sebou. Janča pak proběhla cílem v čase 2 hod 20 min a dokonce jsme nebyly ani poslední. Za odměnu jsme si daly mandlové latte.
Příští rok běžíme zase a budeme ještě rychlejší! :)
Žádné komentáře:
Okomentovat