Už se několikrát stalo, že k nám do bytu otevřenou ventilačkou vletěl pták. Poprvé to byl vrabec, který vletěl do obyváku a nikým nepozorován se usadil za pohovkou. Jeho idylka skončila ve chvíli, kdy došla babička s Bedřichem (rozuměj rozmazlený vořech, který se oficiálně jmenuje Béďa, ale my mu drsňácky říkáme Bedřich). Bedřich, ač jindy jeví zájem jenom o jídlo, se s mohutným štěkotem vrhl do obyváku k sedačce. Vystrašený vrabec začal lítat a narážet do okna. Bedřich stěkal, vrabec vyplašeně lítal. V tomto okamžiku se přiřítily do obyváku mamka s babičkou. Mamka se začala bát o své pěstované kvítka na okně, aby je vrabec neponičil a babička o psa, protože ten na takový atletický výkon není zvyklý. Mamka se rozhodla jednat a dovlekla do obyváku taťku, aby nezvaného opeřence vykázal z bytu. Taťka seřval Bedřicha, ať se uklidní, otevřel okno a pták vyletěl.
Podruhé ptáka v obyváku odhalila mamka, když došla v 5 ráno ze třídního srazu. Vzniklou situaci se opět rozhodla řešit povoláním už zkušeného ornitologa (rozuměj taťku), který ovšem spal. Ale to pro mamku nebyla překážka a probudila taťku se slovy "Jarku, Jarku vstávej, v obyváku lítá pták!". Taťka, celý rozspalý, se podíval na mamku, na hodiny, zpátky na mamku a celou situaci komentoval "Pane bože, ty vypadáš..." Otočil se na druhý bok a hodlal pokračovat ve spaní. Jenže mamka trvala na nápravě dané situace a dožadovala se vyhození opeřence. Taťka byl teda násilím dovlečený do obyváku, kde zjistil, že tam opravdu poletuje zmatený pták, otevřel okno a vyhnal ho ven.
Třetí situace, nastala včera a shodou okolností byla opět mamka na třídním srazu. Tentokrát si pták vybral Vančin pokojík, kde jsem ho objevil já, když jsem šla Míši otevřít vchodové dveře. Tak jsme my dvě bioložky stály před zavřenýma dveřma pokojíku a spřádaly plány na odchyt. Můj nápad, že bychom ptáka mohly nechat v pokojíku do doby, než se vrátí mamka neprošel, tak jsme se tedy odhodlaně vrhly do pokoje (rozuměj hrál se hokej a nechtěly jsme o nic přijít). Pták zuřivě kroužil po pokoji a narážel do zdí. Míša začala oddělávat květináče z okna, já jsem odhrnula záclonu, otevřela okno a čekaly jsme, co pták. Ten ještě párkrát narazil do vedlejšího okna a pak se za našeho potlesku konečně trefil do otevřené půlky a odletěl. Konečně, můžeme jít na hokej.
Tak si říkám, neměla jsem jít studovat spíš ornitologii než imunologii? :D
S Bedřichem
Žádné komentáře:
Okomentovat