Po třech letech

Vůbec mi to nepřipadá jako 3 roky, kdy jsem se na Prvákovinách seznámila s Ondrou. To jsme ještě netušili, že spolu zažijeme takové dobrodružství a Míša neměla ani páru o tom, že by s těma dvěma vyplesklýma prvákama mohla být v senátu. Na první přednášce v prvním semestru bylo narváno, všichni byli nadšení, že jsou vysokoškoláci. Postupem času nadšení vyprchalo a aula už nebyla zdaleka tak plná. Tudíž své spolužáky jsem potkávala buď na laboratorních cvičeních (kde je povinná účast) nebo večer v hospodě. Se Sárou jsme si padly do oka už hned ve cvičení z Histologie, kde jsme společně šmelily testy. Na konci druhého semestru jsme se dělili do 4 směrů. Řadilo se podle průměru a počtu kreditů. Na průměr jsem už od první zkoušky nejela (dostala jsem F), tak jsem musela jet na kredity. A pokud jste nechtěli jít na směr ekotoxikologie nebo kytky, bylo potřeba hodně kreditů, tak jsme si zapsaly workshop skandinávské lidové hudby na Fildě. Rozuměj 5 kreditů (u nás na PřF je nejtěžší zkouška z chemie za 4 kredity) za víkend tancování a zpívání. Že 99% přítomných neumělo švédsky ani žádným jiným skandinávským jazykem bylo všem jedno. Takže díky fildě jsme se já, Sára a Janča dostaly na směr imunologie.

Po třetím semestru, kdy jsem zažívala infarktové stavy, když Sára s Jančou opravovaly zkoušku z chemie, jsme se s Ondrou vydali na erasmus do Vídně. O tom už bylo hodně napsáno i řečeno. Ale jak se říká, všechno zlé je k něčemu dobré a nás Vídeň naučila se učit, chodit na přednášky, nestresovat se k vůli zkouškám, vážit si ISu a taky jsme se skamarádili s Míšou, která nás uvrtala skoro do všeho, co na univerzitě dělá. Takže jsme se ocitli v malém senátu, já vedu s Míšou Prvákoviny a Ondra je i ve velkém senátu.

Po aklimatizaci z Vídně nastal 5. semestr a s ním se vynořila bakalářka. Začalo to být hmatatelné. Celý semestr se všichni pořád ptali - Co bakalářka, kolik toho máš? Na začátku 6. semestru propukla panika a všichni začali zuřivě datlovat. Opravdu se ta darebačka bakalářka nenapsala sama. Po tom, co ji všichni za 5 minut 12 odevzdali na studijní a úspěšně složili poslední zkoušku, tak došlo na obhajoby. Někteří dodělávali prezentace ještě 10 minut před začátkem, ale komise měla hodně jídla, tak byla spokojená a my obhájili. A pak to přišlo, to, o čem všichni mluví, státnice. Důležité je, kolem sebe šířit, že jste se učili, učíte se a budete se učit. Doma jsem nemusela nic dělat, protože jsem se pochopitelně učila. Mamka mi vždycky donesla nějaké jídlo a po špičkách odešla. Míša mi udělala roládu a muffiny. Ono učit se na státnice není zas tak špatné :D V den D mi přišly SMS, jak na mě všichni myslí a jak to dobře dopadne. Míša byla nervózní za mě. Já jsem po tvrdém Vídeňském tréninku věděla, že to prostě nějak dopadne a při nejhorším si to v únoru zopakuju. Ale my jsme skvělí, úžasní a dokonalí a všichni jsme to zvládli. Tudíž máme svůj první titul a prázdniny. Teď jenom doufám, že se všichni sejdeme i na magistrovi :)