Jak jsme cestovali do Luhačovic

Pokud se rozhodnete cestovat s ČD, budete mít určitě o zábavu postaráno. Náš příběh začal na nádraží v Otrokovicích, kdy jsme si koupili lístek do Luhačovic. Náš rychlík měl zpoždění jen 10 min, za což jsme mohli být rádi, protože ECčko mělo zpoždění 90 min a další rychlík 60 min. Nasedli jsme a jako vždycky, když jedeme s mamkou a Naďou jsme se pořád něčemu smáli, tak jsme si ani nevšimli, že jsme zastavili v Huštěnovicích. Když jsme tam stáli asi už 10 min a nic se nedělo, vykoukla mamka z okýnka a zeptala se průvodčího, který šel okolo, co se jako děje. Prej už dál nepojedeme a máme si vystoupit. Z vlaku se ozvalo nesouhlasné bručení a lidi se začali drát z vlaku. Když jsme vystoupili na nástupiště, zrovna se z vedlejšího vagónu vyřítil hrozně vzteklý chlap, vykřikoval něco v tom smyslu, že se na ČD může vy* a že jsou to ču*. Nabral směr nejbližší průvodčí a ječel na něho, co tady jako v takové pr* má dělat a proč jako nejedeme dál. Vypadal u toho dost nebezpečně a kdybych já byla na místě průvodčího, strachy bych zalezla pod vlak.

Když jsme došli před nádraží, stála tam skupina asi už 200 lidí. Byli tam už 3 hodiny. Zařadili jsme se do skupiny. Nikdo nevěděl, co se bude dít. Naše matice vyrazily směr přepážka, ručně stručně vysvětlit paní, že tady nehodláme dlouho stát, ať s tím něco udělá. My jsme zatím začali pozorovat lidi okolo. Vedle nás stáli borci, co se bavili anglicky. Před něma stál nabouchaný týpek s mikinou, na které bylo napsáno Bandit Pi*o a slečna v šatech a kufrem na kolečkách. Skupinka, co stála nejblíž kolejím, vypadala, že už má něco vypito. Na důkaz toho vytáhli flašku rumu a čekání jim očividně nevadilo. Další skupinka trosečníků byla tvořena asi 10 lidma, kteří byli od hlavy až k patě navlečení v riflových oblečcích. Aby si čekání zpříjemnili, jali se zpívat písně. Začali Čechomorem a skončili u Kozla. Vzteklý chlap z našeho vlaku s někým telefonoval a vykřikoval - Ku* jsem v nějaké díře, myslím v Hulíně a nic nejede pi*. Do toho všeho se mezi lidma proplétal místní toulavý pes.

Asi po 15 min se ozvalo nádražní hlášení. Nebylo tom vůbec rozumět, tak se všichni nahrnuli na nástupiště, obklíčili chudáky průvodčí a dožadovali se nejnovějších informací. Údajně by měl konečně vyjet nějaký vlak. V tom ale někdo zavolal, že dojel autobus. Všichni se obrátili a hrnuli se před nádraží, kde opravdu stál autobus. Dav zajásal a začal se rvát do autobusu. Čekáme, než se všichni nasoukají dovnitř, když v tom vidím mamku, jak zvedá starého pána ze země. Pán se nemohl udržet na nohách, ale dožadoval se dovedení do autobusu. A tak mamka ještě s jednou paní táhly dědu po schodech do autobusu. Vytáhly ho první 2 schodky k sedačce řidiče, na kterou ho i usadily, protože už ho nemohly unést. Starý pán seděl celý pokroucený a s krvavým kolenem na místě řidiče. Dominik, který stál ještě před autobusem a viděl dědu skrz sklo nevěřícně zahlásil - "Ten dědek je náš šofér?" Zachvilku došel pravý řidič a sjednal si pořádek. My jsme zaujali místo v autobuse a vyjelo se. Vedle nás přes uličku seděla skupinka už značně podroušených cestujících. Zrovna si nalívali rum do plastových kelímků a v rámci družení začali rum nutit i mně. S díky jsem odmítla. Tak prej mi ještě můžou nabídnout uzený bok nebo čokoládovou tyčinku. Pánovi jsem odvětila, že je šlechetný, ale opravdu nic nechci. Naštěstí jsme zachviličku byli v Hradišti, kde už byli přistavené vlaky. Když jsme dosprintovali na nástupiště, kde už čekal náš vlak směr Luhačovice, uviděli jsme onoho starého pána, jak se zase válí po zemi. Mamka prohlásila něco v tom smyslu, že se ho snad nezbavíme. Ale už u něho byl nějaký pán a pomáhal mu na nohy. My jsme s úlevou nasedli do vlaku. Jedeme a smějeme se dosavadním zážitkům, když v tom přijde průvodčí a říká - "Doufám, že mě nezabijete, ale budete si muset zase vystoupit. Tento vlak se vrací zpátky do Prahy a pro Vás dojede nový vlak." Vlak nás všechny vysypal v Újezdci a odjel. Stáli jsme tam a už se tomu jen smáli. Asi za 15 min dojel slibovaný vlak a my jsme konečně dojeli do Luhačovic. ČD mají asi nové zážitkové trasy :)

Zpáteční cesta byla hrozně nudná. Ani jednou jsme nepřestupovali a dojeli jsme jenom s 5 min zpožděním, ale i tak to byl opravdu veselý výlet.