První školní den aneb back to school

Jelikož můj strýček odjel pryč a Štěpánek zrovna nastupuje do první třídy, byla jsem povolána do akce já, abych strýčka zastoupila. Ráno jsem vstala už v 7 hodin (během prázdnin pro mě nemyslitelná věc, no vlastně i přes semestr mi to moc nejde) a jala jsem se ze sebe dělat člověka, abych nedělala bratránkovi první den ve škole ostudu. Když už jsem vzdáleně připomínala člověka, opustila jsem koupelnu a začala se přehrabovat ve skříni s oblečením. Co se nosí první den do školy, když tam nejdete jako student? Míša mi doporučila, ať si vezmu něco bez výstřihu, jinak by se tatínci nemohli soustředit na své ratolesti. Naopak Radek psal, ať si výstřih vezmu, že to tatínci určitě ocení. Hm. Zvolila jsem nakonec zlatou střední cestu, tričko s výstřihem tak akorát, kraťase a boty na podpatku. Ještě foťák a šla jsem čekat před školu, kterou jsem před 9 lety (fakt to letí) opustila a od té doby tam nebyla.

Před školou už byla hromada rodičů a dětí. Všichni se hromadně fotili. Fotka s maminkou, tatínkem, babičkou, bráchou, selfíčko. Holčičky s aktovkou Hello Kitty, kluci s autama nebo dinosaurama. U vchodu do školy už stál zástup lidí a vítal prváčky. Zaradovala jsem se. Třeba dostaneme welcome drink. Chm, nedostali jsme žádný drink, ale každého prváka se ujal deváťák a skupinku odvedl do společenské místnosti, kde už byla snad půlka Otrokovic. Deváťáci vypadali dost otráveně. Já jsem v ten moment byla ráda za své erasmáky (můj šikovný modrooký Švéd doletí už v neděli, yahooo). Po představení snad celého učitelského sboru včetně školní psycholožky následovalo vystoupení kouzelníka. To za nás teda nebylo. Pak se šlo konečně do tříd. Děti se nadšeně vrhly k lavicím, kde měly nachystanou hromadu věcí. Rodiče a ostatní příbuzenstvo (kterých bylo víc než prvňáčků) se vmáčklo do zadní části třídy a opět začali zuřivě fotit. Dítě u lavice, v lavici, se spolužákem, s pouzdrem, s notýskem, s učitelkou. Jako poslední do třídy přišla holčička a jediné volné místo bylo vedle chlapečka. Holčička si tam sedla, což se chlapečkovi vůbec nelíbilo. První ji zkoušel z tama dostat lží, že je to místo pro kamaráda, což jeho maminka negovala. Když viděl, že to nepomáhá, vstal ze svého místa a řekl, že s ní rozhodně sedět nebude. Holčička se tvářila vyděšeně, chlapeček naštvaně. V duchu jsem si říkala, že chlapeček za pár roků bude rád, když si vedle něho bude chtít sednou nějaké holka, ale teď to nedokázal náležitě ocenit. Celou situaci zachránila učitelka, která chlapečkovi vysvětlila, že zítra se udělá zasedací pořádek a on si bude moct vybrat svého souseda. A pak už se jen mluvilo a mluvilo. Ředitelka, zástupci města Otrokovice, vedoucí družiny, učitelka. 3 miliony pokynů, přání, dotazů. Dětem pořád něco padalo z lavic a bavili se mezi sebou. Uf, teď by se ten welcome drink fakt hodil. Ještě přidělení skříněk (ty za nás taky nebyly), vystání fronty na čip do jídelny a rychle domů.

Další takovou akci absolvuji znova nejdřív za 15 let a welcome drink si vezmu z domu :)