Exaktní věda

Biochemie, laboratorní cvičení. Pipetujeme a vaříme zkumavky. Moc nám to nevychází.

Já: "Vychází nám to úplně blbě...."
S. vrhá zoufalý pohled. Magistr se přibližuje. Nasazujeme úsměv a tváříme se, že máme vše pod kontrolou.
Já: "Tak tam přidáme ještě trochu Lugolova roztoku."
S. přikyvuje a láduje do zkumavek přídavek tmavé tekutiny. (I když podle návodu tam měla být jedna kapka, usoudily jsme, že Lugolova roztoku není nikdy dost). Nakonec všechny zkumavky získaly přibližně stejnou barvu. Po malém zaváhání pokračujeme.

S: "Sakra, pipetuju špatný objem."
Já: "Tak to dopipetujeme, žádný stres."
S: "A hele, tady píšou, že máme dávat špičku pod hladinu a já to tam liju z vrchu...." (Ano, dodržujeme přesný postup).

Vrháme se na automatickou pipetu. Chvíli s ní zápasíme a když to nejde silou, ani větší silou, voláme magistra.
S: "To nefunguje."
Magistr: "Vy jste to pokazily?"
Já: "Ne, to už tak bylo."
Magistr: "Pozor, zkusím to."
Načež začne zuřivě mačkat pipetu, ze které spadnou 3 kapky zelené tekutiny.
Magistr: "Sakra, to je toxické!"
Já: "Bezva, teď tu všichni umřem :D !
S: "Tak opravíte to?"
Magistr: "Neumím to, doneste si novou."
S. teda donesla novou dávku té strašně toxické látky, kterou nám magistr vylil na stůl a se stejným úspěchem pokračujeme dál. Vytahuju zkumavky z vody.

Já: "Neměly být všechny zelené?"
S: "Jo, měly."
Já: "Tak proč jsou zelené jen dvě?"
Neváháme, zapínáme fotospektometr, lijeme roztoky do kyvety a měříme absorbanci. Každá hodnota je úplně jiná. Kontroluji situaci, magistr je v nedohlednu.

Já: "Tak si ty hodnoty domyslíme."
S. s tím nemá problém, jsme v tom přebornice. S "naměřenýma" hodnotama  běžím za magistrem. Ten je bez zaváhání odsouhlasí. S. se mezi tím zbavuje důkazů v podobě špatně zbarvených zkumavek. Po jejich zlikvidování, vrháme na magistra úsměv od ucha k uchu a vyklízíme scénu, potažmo laboratoř. A v pondělí zase znova.