Ševci

Jelikož jsme s M. fanynky zlínských ševců, zakoupily jsme si lístky na zápas Zlína s brněnskou Kometou. Všechny zápasy těchto soupeřů jsou strhující a o peprné zážitky není nouze. Při naší poslední návštěvě zlínský kotel obestoupili těžkooděnci a my jsme museli čekat, až se vyprázdní celé Rondo a až pak jsme mohli jít slavit výhru do ulic Brna.

Ve středu jsme teda sbalily všechny fandící propriety a vydaly se vstříc novým zážitkům. Ale že jich bude tolik, to jsme ještě nevěděly.

Nasedly jsme do šaliny, kterou jsme kupodivu stihly (věčně nám totiž ujíždí) a usadily se na čtyřku. Vedle přes uličku si sedl mladý muž, kterému jsme ale s M. nevěnovaly pozornost. Po chvilce jsme zaregistrovaly, že hypnotizuje můj zlínský dres, který jsem měla přehozený přes kabelku. Opětovala jsem mu pohled ve stylu - to jsi jako ještě nikdy neviděl hokejová dres, kámo? Což byla chyba. Z mladého muže se vyklubal Petr, který je původem ze Zlína, ale pracuje v Brně. Celou cestu až na hlavas nás obšťastňoval svou přítomností a stihl nám popsat snad všechny své zážitky za svých 28 let života. Celé své vyprávění zakončil větou - ať se nezlobíme, že se nám tu tak otvírá, ale že už to někomu říct musel. Když jsme ho na nádru setřepaly, shodly jsme se s M., že by nebylo od věci si založit psychologickou poradnu. Nebylo to totiž poprvé, co se nám něco takového stalo.....
Zamířily jsme na nádraží, M. si šla uložit věci do skříňky. U úložných prostoru jsme se střetly s fanouškama Komety. Naše, už oblečené dresy u nich vyvolaly řadu nesouhlasných výkřiků. Odpověděly jsme jim ve stejném duchu. Pokřik - Brno Kometa, to je kokot vedle kokota - jsme takticky vynechaly :) Posléze jsme se přesunuly na stadion. Byly jsme dva žluté fleky v davu modrých lidí. Po cestě jsme ještě nabraly O., který šel na hokej poprvé v životě. Vmáčkli jsme se do zlínského kotle. O. sice protestoval, že chce fandit kometě, ale my přece nepůjdeme ve zlínských dresech do brněnského kotle. To dá rozum. O. už se pak jen modlil, ať ho nikdo neuvidí v našem kotli. Během zápasu jsme O. ještě vysvětlily pravidla a naučily ho pár pokřiků. Malý trénink na Vídeň, budeme spolu fandit online v němčině.

Ševci sice prohráli 1:3, ale i tak to byl dobrý zápas. Po konci jsme naskočili do šaliny, kde si opět pár fanoušků neodpustilo poznámky, že tato šalina do Zlína opravdu nejede a podobně. Doprovodili jsme M. na nádraží. Ani tam jsme se ale nevyhnuli narážkám a komentářům. Komeťáci jsou prostě všude. S O. jsme si pak šli sednout na koktejl. Mezitím mi psala M. zoufalou sms, že si k ní přisedl nějaký borec a mele a mele a mele. Prej elektrikář z Vyškova a fanoušek komety. S O. jsem se rozloučila a šla na šalinu. Po cestě mě ještě zastavovali lidi a ptali se na výsledek. Ale pravé peklo nastalo až v samotné šalině. Příště si ten dres sundám rovnou po hokeji! Půlka cestujících nechápala, jak může jet zlíňák v šalině na Lesnou. Chlap, co seděl naproti a už něco evidentně požil, začal vykřikovat, že je levák a kometa leváky určitě potřebuje a že musíme tu dnešní výhru jít oslavit. Asi až na pátý pokus pochopil, že můj dres není brněnský a nic slavit nepůjdu. Načež řekl, že doufá, že ševci prohrají i další zápas. Borec co seděl za mnou byl velice družný. Představil se jako Jirka a nakonec si vydupal i moje telefonní číslo. Druhá půlka šaliny se dobře bavila a já jsem se celou cestu smála.
S holkama na bytě jsme se pak shodly, že až bude nouze o chlapy, budeme po Brně jezdit ve zlínských dresech :)