Plechoví miláčci

Auta se už dávno stala neodmyslitelnou součástí našich životů. Je pohodlné, naskočit před barákem do auta a nemuset se spoléhat na hromadnou dopravu. Ale zároveň se auta stala i vizitkou svého majitele. Především muži mají tendenci neustále si pořizovat nové plechové miláčky, aby byli dostatečně reprezentavní. Čím větší, sportovnější, rychlejší, tím lepší. Ovšem znám i spoustu žen, co auta obdivují a vyznají se v nich. S. při pohledu na auto vykřikuje jeho značku, následně zkoumá jeho kola a pomalu dodá i rok výroby. Já jsem ale jiný případ. Auta rozlišuji zásadně podle barev. Takže když se mě někdo zeptá - jaké to auto bylo, odpovím - modré. Však taky modré bylo :D Bylo mi řečeno, že jako žena na to mám právo a nemusím ovládat všechny značky (to se mi ulevilo). Ale vypozorovala jsem jednu věc. Není vhodné před mužem tvrdit, že mi všechna auta připadají stejná. Většinou po této větě následuje několika minutový projev o tom, jaké jsou v tom velké rozdíly a není značka jako značka. Hm.

Má netečnost k autům se datuje už od mého mládí. Jelikož jsem taťkovi nahrazovala syna, tak jsem s ním musela chodit každý rok na Barum Rally. Zatímco všichni diváci se v depech rozplývali nad sportovním tvarem závodničky, já jsem se dívala po řidičích a navigátorech. Radši se podívám na šikovného chlapa než na hromadu plechu, ne? Pak taťka došel s lukrativní nabídkou - udělá mi fotku s tímto nejnovějším modelem Subaru. Jedním dechem dodal, že přesně v takovém jezdí i Sébastien Loeb. Tak s Loebem bych se klidně vyfotila, ale proč se budu fotit s autem!?
Ale musím konstatovat, že stejnou netečností vůči autům trpí i mamka (máme to v rodině). Taťka je velký fanoušek rally a neustále se na internetu i v televizi dívá na nějaké sestřihy. Když to mamka zaregistruje, vážným hlasem pronese - proč se proboha zase díváš na to třepotání v kokpitu? Načež teda taťka vyklidí obyvák s přesune se k počítači. Mamka už jen s povzdechem konstatuje - kdyby se tam radši díval na nahé ženské než na auta....

Mám ještě jednu vtipnou příhodu. Šla jsem se svým malým bratránkem na procházku. Kolem nás projelo auto. S. je jako skoro každý kluk odborník přes auta a všechny je rozezná.
S: "Naty, víš co to bylo za auto?"
Já (opravdu netuším, co to bylo a tak zkusím první značku, co mě napadne): "Citroen?"
S: "Ty jsi hloupá, to bylo přece Volvo!"

Tak se vážně nezlobte, když Vaše auto nepoznám nebo nedostatečně ocením. Tohle opravdu není moje silná parketa :)