Přituhuje

Začala škola. Máme dost nepravidelný rozvrh, protože tady si libují v blokových přednáškách. Takže něco je od dubna do května, něco jen v červnu a jeden předmět je dokonce jen dva dny. S láskou vzpomínáme na náš krásný rozvrh na MU a taky na IS. Člověk si ani neuvědomí, co má. Tady mají UNIVIS. Ten se ale s našim ISem nedá vůbec srovnat. Nejde tam udělat skoro nic, je vážně dost pochybný a vůbec se v něm neorientujeme. Aby to bylo ještě komplikovanější, přednášky nedávají do UNIVISu, ale do Moodlu. Chmm.

Na přednášky jezdíme na 3 místa ve Vídni. Tady opět vzpomínáme na náš Kampus, kde je na každém rohu mapa a nejde se tam ztratit. Tady se s mapou místností neobtěžují, takže většinou vždycky lítáme po budově a hledáme správný hörsaal. Hned na první přednášce z buněčné biologie bylo tolik lidí, že už si nebylo kam sednout. Učitel začal mluvit německy, pak zapnul prezentaci a přešel na angličtinu. Oddychli jsme si. Jenže učitel nasadil takové tempo, že jsme skoro nestíhali ani dočíst slidy, natož si dělat zápisky. Naštěstí na konci přednášky oznámil, že materiály budou na Moodlu. Cajk. Ale co nás nejvíc dostává, je bušení do lavic. Na konci každé přednášky studenti buší do lavic, místo aby přednášejícímu zatleskali. No, jiná kraj, jiný mrav :D

Na další přednášce z imunologie jsme byli vlastně omylem, předmět je pouze pro studenty magisterských programů. Jenže to nám nikdo neřekl. Přednášejí mluvil o tom, jak každý student bude mít prezentaci o svém výzkumu, napíše seminárku a test. Orosilo se nám čelo. Po skončení úvodní hodiny jsme šli za učitelem a vysvětlovali mu, že jsme erasmáci, ještě ke všemu na bakalářském studiu a že to asi není předmět pro nás. Nadiktovali jsme mu naše jména, aby nás odhlásil a on se tak mezi řečí česky zeptat – A odkud jste? Začali jsme se hrozně smát. Český učitel na rakouské škole, učící předmět v angličtině. Jak je ten svět malý. Tak jsme s ním pokračovali v české konverzaci, což zase nepobírali místní studenti. Imunologii máme teda zrušenou, ale pořád nám zůstává asi ještě 7 předmětů.

Včera jsme byli na velké erasmácké párty v místním paláci. Představte si 600 studentů pařících mezi obrazy rakouských panovníků a knihovnami. Všichni jsme měli cedulky se svými jmény. U barů byly fronty, na parketu nebylo k hnutí. Na honosných sedačkách se po sobě všichni plazili. Černoch s běloškou, Asiatka s Evropanem. Studenti prolívali hrdlem své stipendium. Ano, tohle je erasmus! :D Došli jsme o půl čtvrté ráno. A to je teprve začátek.