Tři týdny utekly jak voda. Napsali
jsem závěrečný test, dostali certifikát (ano, už máme
oficiálně certifikát na němčinu úrovně A1, jupí) a oslavili
moje narozeniny (zpívali mi německy happy birthday). Poznali jsme
spoustu nových lidí. Vtipné ovšem je, jak si všichni myslí, že
spolu s Ondrou chodíme. Číňanka Chen se nad námi úplně
rozplývala a vykřikovala – You are so cute together! No, já bych
neřekla, že jsme roztomilí. Vždyť vypadám vedle Ondry jako
Droběna :D Chen jsme uvedli do obrazu – ne, opravdu spolu
nechodíme. Tvářila se zklamaně a nevěřícně.
V pátek večer jsme se vrátili domů,
prohrabala jsem se všemi novými pohledy a Vanča se mě hned ptala,
kdy pojedu zase zpátky (klasika). O víkendu pokračoval kolotoč
oslav. S Míšou a Maličkou jsem na mou počest vypily 2 flašky
vína a skoro 3 hodiny nezavřely pusu. Ale největší pařba byla
ve středu – rozlučková párty ve vídeňském stylu. Bylo to
velmi divoké. Myslím, že zúčastnění pánové si to užili.
Tolik bioložek a mediček v šatech se nevidí každý den :) Otto
byl z toho tak vyděšený, že se musel nejdřív opít a pak už to
šlo jak po másle. Mimochodem, Otto hledá svou Popelku, se kterou
se měl v pokročilém stádiu večírku líbat. Takže milá
neznámá, neváhej a ozvi se mu :) Počet přítomných mužů
zvýšil pražský Ondra, který se na naší párty ocitl omylem.
Nechali jsme si ho tam a myslím, že se mu to líbilo. Děkujeme
všem, co došli a že jste dodrželi dres-code. Byli jste krásní
:) Párty jsme ukončili ve 3 ráno. Se škraboškami a v šatech
jsme v ranním rozjezdu trošku vyčnívali.
Po 4 hodinách spánku jsem se vydala
na vlak. V poledne jsem dojela do Otrokovic a hned jsem se přesunula
na halový atletický mítink. Na afterparty jsem samozřejmě
nesměla chybět. Sice jsem domů došla už o půlnoci (loni jsem se
vrátila o půl 5, zrovna když mamka odcházela do práce) a nikoho
jsme se Zbyňou nezachraňovali, ale i tak to bylo fajn. V sobotu
jsme s Míšou a staříkama pokračovali na fašaňku (rozuměj
hasičský ožer). S Míšou jsme měly na starost prodávání
tomboly a pak její následné losování. Jelikož jsme ale měly
celkem krátké šaty, nemohly jsme se pro ceny ohýbat, takže jsme
stály, usmívaly se a tahaly lístečky z nádoby :) Zbytek večera
jsme protančily. Nejvtipnější bylo, když si pro mě na tanec
přišel takový starší pán. U našeho stolu zavládlo všeobecné
veselí. Se zoufalým výrazem jsem s ním vydržela jeden tanec. Pán
se na mě celou dobu zálibně díval a nakonec to okomentoval slovy
– to jsem ale ulovil štiku! :D
V neděli dopoledne jsem utíkala na
vlak (nenajezená, nevyspalá, nenamalovaná). Student Agency v Brně
jsem taky skoro nestihla. Bylo to napínavé, ale nakonec mě Jiří
stihl doručit v čas :) Ve Vídni jsem dokonce trefila napoprvé
správnou zastávku metra a došla celá zmožená na koleje. Za
chvilku po mně dorazil Ondra i s rodiči a další hromadou jídla.
Večer jsme odpadli do postelí a shodli jsme se, že jsme se dojeli
do Vídně dospat :) Dneska jsem měli první přednášku – o
buňkách v CNS. Budovu jsme našli celkem rychle a mluvili na nás
anglicky, takže cajk. Snad to tak bude i po zbytek týdne.
Žádné komentáře:
Okomentovat