Zkoušky po Vídeňsku

Ano, už i na zkoušky ve Vídni došla řada a tak jsme ve středu společně s další asi padesátkou studentů nervózně čekali před velkou aulou na písemku z molekulární evoluce. Učitel došel, jak jinak, než se zpožděním. Důkladně nás všechny rozsadil, rozdal písemky a odešel. Nechal tam jen 2 doktorandy na hlídání. Ti svou roli brali velmi vážně a čmuchali po aule líp než komisař Rex. Opisovat se teda nedalo, což se nám moc nelíbilo. Otázky byly docela těžké. Jak mám jako vědět, jaký je genový rozdíl mezi nějakýma mořskýma houbama?! Tak jsme si  tam něco vymysleli. Na písemku jsme velkým písmem napsali - erasmus student. Jestli to zabralo, ještě nevíme, páč na opravení písemek tady mají měsíc.

Hned v pátek jsme měli další zkoušku - specifické vlastnosti buněk CNS. Učitel na začátku řekl (teda až potom, co jsme mu připomněli, že má mluvit anglicky), že zkouška je jednoduchá a ti, co už měli neurologii, tak za půl hodiny nemají co dělat. My jsme taky za půl hodiny neměli co dělat, ale ne proto, že bychom to všechno věděli, ale právě naopak, skoro nic jsme nevěděli :D Genová terapie při léčení Huntingtona mě nechává celkem chladnou. Při odevzdání jsem učitelovi vysvětlila, že jsme erasmáci, v životě jsme neurologii neměli a ta zkouška je pro nás moc těžká. Evidentně to nepomohlo, protože se nám po týdnu v Univisu objevila první 5.

Další týden byla zkouška z buněčné biologie. Bláhově jsme si mysleli, že když jsme tento předmět měli už na Masárně, bude to pro nás ve Vídni hračka. Omyl. Jenom 3 přednášky byly o vezikulárním transportu, pak o apoptóze a cytoskeletu. Všude samé proteiny p53, receptory BP1 a podobná zvěrstva. Některé informace jsme ani nevygooglili. Písemka byla z 8 otevřených otázek. Sice jsme ke každé něco napsali, ale s jakým úspěchem, to zatím nevíme. 

V pátek večer jsme ještě s Paulinou vyrazily na kolejní pařbu. Tentokrát nebyla v kuchyni na patře, ale ve velké společenské místnosti, takže bylo poněkud více místa na tančení. Alex a jeho kamarád z posilovny byli velmi družní. Oba měli dost uplé tričko a velmi krátké kraťase (jen jsem čekala, kdy jim z nich něco vypadne). Po místnosti se nosili jak pávi a vedli rádoby vtipné řeči. Chvilkami jsem přemýšlela, že mají místo mozku další sval. Borce jsme v 1 ráno opustily a zanechaly místním slečnám. Já jsem ráno vyrazila na autobus a přesunula se do Otrokovic. Oslavovali jsme mamčiny narozeniny. V neděli jsem vyrazila vstříc brněnským zkouškám.

V pondělí byla na  programu zkouška z molekulární biologie. Přečetla jsem si otázky z minulých let a doufala, že to padne. No, asi u deseti otázek jsem si byla jistá, zbytek byla sportka. A ono to vyšlo. Krásných 30 bodů a zelený IS :) V úterý jsem zahájila učení na fyziologii rostlin a Míša na obratlovce (pokud se teda zrovna neoddávala spánku). Pro zlepšení nálady jsme se odpoledne přesunuly do nové kavárny na Lesné a u mochita s nutellovýma palačinkami jsme probíraly všechno možné i nemožné, hlavně ne školu. Na bytě večer panoval trochu rozruch. Eliška udělala poslední zkouška a balila si věci, Míša sledovala film a Lívia měla střevní chřipku a lítala pořád na záchod a během noci se k ní přidala i Elis. S hrůzou jsem čekala, kdy to přijde i do našeho pokoje, ale naštěstí to k nám neproniklo a já v klidu odjela na zkoušku. Tady opět zafungovalo moje štěstí, dostali jsme kroužkovací test a poslední políčko v ISu se zazelenalo. Tímto jsme ukončila 4. semestr v Brně, teď už "jen" 7 zkoušek ve Vídni :)