Servus!
ERASMUS je úplně jiný, než jsem
si ho představoval, to ale zřejmě vždycky. Problémy, které jsem
čekal, se neobjevily, zato se objevila spousta nečekaných
záležitostí. Počínaje pofiderním informačním systémem, přes
bydlení na kolejích, až po pochybný systém všeho tady ve Vídni.
Nikdy by mě taky nenapadlo, že bude problém získat 20 kreditů,
vzhledem k tomu, že v Brně máme běžně za semestr
dvojnásobek.
Myslím, že můžeme říct, že
náš pobyt by opravdu STUDIJNÍ. To jedno, nebo dvě piva, co jsme
tu za celou dobu vypili, se skoro ani nepočítá, ale je pravda, že
litrů kávy bylo hodně. Každopádně za něco se to stipendium
utratit musí, jak zněla naše oblíbená průpovídka. Teda do té
doby, než jsme se dozvěděli, že ho možná budeme muset vrátit.
Zorientovat se totiž v systému
univerzity není vůbec jednoduché. Většina předmětů začíná
nebo končí uprostřed semestru, jeden blokový kurz jsme měli
poslední týden našeho pobytu a až do té doby o tom předmětu
absolutně nic nevěděli. Z UNIVISu (obdoba ISu, i když to
bych ISu dost křivdil) se nedá ani poznat jestli je předmět pro
bakaláře, nebo magistry, takže se nás na několika předmětech
ptali, jestli už děláme na diplomce, upozorňovali nás, že je to
nejtěžší předmět, co vůbec učí, nebo že pokud jsme neměli
podobný předmět dřív, nemáme šanci. Není tedy divu, že jsme
potom ze zkoušky odcházeli s téměř prázdnou písemkou,
přes pilné učení a procházení otázek z minulých let to u
některých zkoušek bylo stylem WTF? (opravné termíny jsou tu
v září v březnu a tak různě, jak se to zrovna na
přednášce odhlasuje).
Je ale pravda, že předměty jsme
tu měli dost zajímavé a například z Marine pollution
(Meeresverschmutzung: Meeresnutzung pozn. překl.) se píle vyplatila
a máme v UNIVISu i pár trojek (známky jsou tu 1-5, to jsem
zvědavý, jak si s tím u nás na studijním poradí). Naopak
buněčná biologie nebo genetika, které jsme už absolvovali v Brně
a čekali tedy, že nebude problém na zkoušku se naučit, se
ukázaly jako předměty záludné a magisterské a i přes pilné
učení a vyplnění každé otázky ve zkoušce se nám po několika
týdnech objevila 5. Ano po několika týdnech, to není překlep,
mají tu na opravení zkoušek měsíc.
Kromě zkoušek ve Vídni jsme se
ještě měli zapsané předměty v Brně. Pravda, že učení
přes semestr jsme moc nedali, ale „dělat Lízala jsem musel
celkem často“ (rozuměj – plnit úkoly do předmětu Zaměření
a zpracování bakalářské práce, od RNDr. Pavla Lízala, Ph.D.)
Na takové věci byl celkem čas po
nocích. Na kolejích jsou totiž tenké stěny a hluční sousedi.
Jeden z nich „pomádovitý“ (účesem připomínal někoho z
Pomády) byl dost nesympatický, ale alespoň jsme ho občas potkali.
Druhého jsme za celou dobu téměř neviděli. Další vtipnou
záležitostí byl „vodárka gang“ v kuchyni. Každý večer
se tam totiž sešli 2 slečny (hodí se teda spíš označení 2
mandy), které kouřili vodní dýmku… jít si pak v noci do
ledničky pro jogurt v pyžamu, představovalo vrátit se
nasáklý vůní různého ovoce (rozuměj – smrdět kouřem).
Je ale pravda, že jsme si Vídeň
až na občasné stresy užili. Byla to cenná zkušenost
k nezaplacení (nebo možná k zaplacení, to se ještě
uvidí). Dostali jsme se na spoustu míst, která běžný turista
nenavštíví, pohostili jsme tu několik návštěv, budeme mít
spoustu zajímavých zážitků, poznali jsme jiný systém, jiné
prostředí, pár nových lidí (zejména Čechů) a jsme vděční,
že studujeme na MU a máme IS.
Loučím se oblíbeným pozdravem
našich spolubydlících: SERVUS!
Ondra
Žádné komentáře:
Okomentovat