In the end

Konečně jsme se dočkali všech známek z Vídně. Finální skóre je pět 5, dvě 4, jedna 3. Jeden předmět máme uznaný za docházku a na poslední zkoušku jsme ani nešli, protože bude někdy v průběhu prázdnin a když jsme se chtěli domluvit, jestli by to šlo udělat nějak jinak, tak nás paní v kanceláři poslala do háje (slušně řečeno). Nepomohlo ani to, když Rav (anglická erasmačka) oponovala tím, že jí letí letadlo. Po předchozích zkušenostech už jsme se ničemu nedivili. Tak jsme ještě poslední víkend zapařili, rozloučili se a v pondělí s úsměvem na rtech, písní "Coming home" a poslední dávkou vídeňského kofeinu odjeli domů.

Oba jsme se s Ondrou těšili, jak si odpočineme, ale nějak nám to nevyšlo. Ondra hned po příjezdu začal učit na letní škole a já jsem byla docentkou odvolána na odchyt hlodavců. Upřímně, když jsem nastupovala do prváku, nemyslela jsem si, že se budu brodit v gumákách okolo rybníka s miliardou komárů v zádech a pokládat pasti na myši. Ale jak říká docentka - aspoň je to zábavnější, než být pořád zavřený v laboratoři. Sranda to opravdu byla. Myslím, že na nás musel být vtipný pohled, když jsme s docentkou honily uprchlé myši po ubytovně v pláštích s rouškou na obličeji, etherem a krabicí v ruce. Ať žije věda :)

Po návratu domů jsem zjistila, že Vanesa využila mé nepřítomnosti a z mého pokoje si udělala kosmetický salon a šatnu. Můj noční stolek je plný kosmetiky, zrcadlo zašpiněné od řasenek a postel zaskládaná oblečením. Když jsme Vanči řekla, že má přece svůj vlastní pokoj, kde má taky stolek, zrcadlo a postel, bylo mi oznámeno, že v mém pokoji je lepší světlo (přitom máme pokojíčky orientované na stejnou stranu). Doporučila jsem sestře, že by to možná chtělo vytáhnout žaluzie. Načež se vyděsila mamka a řekla, že vidět Vančin bordel v pokojíku za světla by nemusela přežít a že kdyby k nám přišel nějaký zloděj, tak by si myslel, že nás už jednou vyloupili.

Další týden jsem strávila v Brně na zápisech prváků. Každý den se tam sešla různorodá skupinka lidí. Slečny byly většinou v šatech a došly s minimálně půlhodinovou rezervou. Pánové si s tím hlavu moc nelámali. Jeden týpek dokonce dojel se 40 min zpožděním na skateboardu s lahví piva v ruce. Who cares? :D Celý den byl završen tím, když se nás jedni rodičové přišli zeptat, jestli se mají jít vyfotit do ISu za syna, který je v zahraničí. Představa fotky v ISu, kde se na vás culí mamka s taťkou, mě docela pobavila.

Po týdnu na dovolené jsem stihla vypádlovat 3. místo v dračích lodích s posádkou Barumáků. Po první rozjížďce vykoumali, že asi dělám nějaký sport, když mi to tak jde :D Prej mě berou do posádky i příští rok a za odměnu můžu jít do Barumu na brigádu :D

Někdy lituju, že s sebou nemám kameru, protože některé zážitky se špatně popisují a kdybych je natočila, tak myslím, že by to byla celovečerní komedie :)