Ve
Vídni nejsme ještě ani 3 týdny, ale skypování a kontrola od
rodičů je velmi častá. Když v Brně zůstávám delší dobu, to
nikoho doma nevzrušuje. A když píšu mamce, jestli má čas na
skype, tak se ptá, co potřebuju řešit. Jak dojedu domů,
přivítají mě milá slova Vanesky – ty už jsi zase tady? :D Teď
jsem jen o pár kilometrů dál a potřeba skypovat se mnoho násobně
navýšila. Asi je to přímo úměrné počtu kilometrů.
Taťka:
„Ahoj Ondro“
Ondra:
„Nazdar“ (nevzrušeně pokračuje v chatování)
Taťka:
„Tak jak se máte?“
O:
„Jo, dobré“
T:
„A co pořád děláte?“
O:
„Tatínku, prosím tě, teď jsem sdílel video a fotky na FB, tak
se na to laskavě podívejte!“
Rodiče
poslušně prohlíží nové příspěvky.
Mamka:
„A co pořád jíte?“
O:
„Tuňáka, zeleninu, těstoviny, maso. Jo a už mi pošlete ty
peníze na účet.“
M:
„A co jste dělali dneska?“
O:
„Dívali jsme se na olympiádu, byl tam hokej.“ Následuje
zamyšlení, já Ondrovi napovídám, že hokej byl včera.
O:
„Teda vlastně včera. Ale třetí čtvrtinu jsme hráli dobře
;-).“
T:
„Taky si myslím, že druhý poločas byl dobrý!“ (smích)
O:
„Dneska máme v plánu se dívat na krasobruslení, pak budeme
dělat úkoly do němčiny, ale ty děláme až tak v 11 večer. Dřív
to nestíháme.“
M:
„A co proboha furt děláte?“
O:
„No, furt se něčemu řechtáme a rybaříme.“ (pozn. autora –
hrozně návyková hra, pro biology jak dělaná).
Cinkla
mi SMS od mamky – pojď na skype. Poslušně ho zapínám.
Mamka:
„Jé, ahoj!“
Vzpomenu
si na video debilní kecy matek – jé, už tě vidím. Jé a už tě
i slyším!
Já:
„No nazdar.“
Následují
přesně stejné otázky jak od Ondrových rodičů. Ne mami, opravdu
netrpíme hlady. Ano, líbí se nám tady. Jóó, uklízíme :D
Načež
si mamka postěžuje na taťku a Vanesku. Přidá všechny veselé
historky a strčí mi před kameru taťku. Ten jako pravý chlap
začíná otázkou:
T:
„Vidělas hokej?“
Já:
„Jo“
T:
„No hrůza, Lojza (pozn. Trenér hokejistů) by už toho měl
nechat. A vidělas biatlon?“
Já:
„Jo“
T:
„Soukalová zase minula a byla čtvrtá. Nejde jí to.“
Po
dalších komentářích na zápolení našich olympioniků je mi
před kameru dovlečena Vanesa.
Já:
„Nazdar sestro“
Vanča:
„Hmmm“ a kliká si něco na FB.
Já:
„Jak se máš? A co přihlášky na střední, už jsi poslala?“
Vanča:
„Ještě je čas.“
Já:
„A došly mi pohledy?“ (pozn. Posílám pohledy na
http://www.postcrossing.com/
super nápad, doporučuju :)
Vanča:
„Jo“ Nadiktuje mi jejich čísla a ukáže mi je. Ještě mi na
mé naléhání předvede šaty na polonézu.
Já:
„Jsou hezké, ale prosím tě, až půjdeš tančit, vyndej si ten
roztahovák z ucha.“
Vanča:
„Myslíš?“
Já:
„Určitě. K bílým svatebním šatům se to opravdu nehodí.“
Skypovala
jsem i s Lindou, která byla po svým zkušenostech z Erasmu celá
žhavá na zážitky, ale když jsem řekla, že jsme ještě neměli
žádnou pořádnou párty, byla zklamaná. Když tady jsou prostě
prázdniny a těch pár lidí, co jsme tady na kolejích potkali, tak
nevypadali moc přátelsky nebo byli polonazí v sauně či
posilovně. Hovor z Lindou byl krátký, protože Petr byl na cestě
domů z práce a ona se válela v posteli, tak prý musí jít dělat,
že něco dělá.
Takže
pokud má někdo z Vás touhu skypovat, klidně můžeme, už jsme v
tom skoro profíci :)
Žádné komentáře:
Okomentovat