Erasmus

Erasmus - v poslední době hodně skloňované slovo a taky jeden z důvodů obnovení mého blogu.
Pro ty, co by to ještě nevěděli, tak já a O. budeme od února studovat (nebo se o to aspoň pokoušet) na univerzitě ve Vídni.

A jak to začalo? O. došel s tím, že chce určitě jet na erasmus a nejlepší termín je druhák. Tak jsme už ve druhém semestru začali (jako aktivní prváci) kolem toho běhat. Zjistili jsme, že odjet studovat někam do ciziny na přírodovědecké fakultě není vůbec těžké. Stačilo napsat Hyršlovi a ten nám poslal seznam univerzit. Po dlouhém hloubání a dloubání jsme vybrali Vídeň. Bylo tam místo pro 2 studenty, výuka v angličtině (já německy neumím ani slovo. O. se sice učil, ale moc se na to taky netváří. Je na tom s němčinou asi tak, jak já s francouzštinou) a je to blízko. Ovšem tím, že je to blízko, jsme si na sebe upletli bič. Každý chce přijet na návštěvu. Ano, všichni jste zváni. Hlavně M. už se těší na sachr a Mozartkugeln. Návštěv už teď máme nahlášených aspoň na každý víkend jednu. Ale nejdůležitější bude S. aneb německý přítel na telefonu :D.

Sice jsme nemuseli psát žádný motivační dopis ani nic jiného, ale papírování je s tím i tak hrozné. Už jsme přečetli a vyplnili asi dva miliony papírů a ještě nás hromada čeká. Za největší paradox ale považuju, že když chcete erasmus zrušit, stačí podepsat 1(!!!) papír. Tak jsme ještě plni sil začali všechno v květnu vyplňovat a vyrojila se hromada problémů. Takže jsme si sehnali email na vídeňské centrum zahraničních studiií a začali jsme je bombardovat dotazy. Jestli teda můžeme studovat v angličtině. Že nás zařadili do špatného oboru studia (bioinformatika). Že jsme vyplnili pre-registraci a ta nás zařadila na podzimní semestr a my jedeme až na letní. Divím se, že si naše emailové adresy ještě nezablokovali.

No snad všechno papírování zvládneme a od února si s O. a kupou nových erasmáckých kamarádů budeme užívat Vídeň, všechny její kavárny, cukrárny a vlastně všechno :)

Účtový magnát

Jelikož se neúprostně blíží únor a s ním i termín našeho odjezdu na erasmus do Vídně, začali jsme s O. vyplňovat tunu papírů a zařizovat vše potřebné.

Zatím jsme se dokopali k bodu - založ si účet. I když oba účet máme, tak stejně potřebujeme další, protože Masárna posílá stipendium pouze na účet v eurech vedený u Komerční banky. Ale aby to nebylo jednoduché, tak na to potřebujete speciální papír z centra zahraničních studií. Čekala jsem na něho ve frontě asi 40 minut, a když jsem se konečně dostala na řadu, tak mi slečna na papír napsala, že opravdu jedu na erasmus a dala na to razítko (trvalo to asi 2 minuty). Proč to dělat jednoduše, když to jde složitě, že?!

V Kampusu jsem nabrala M. Šly jsme na oběd a na kafe (přece nepůjdeme do banky hladové a žíznivé).
Načež jsme odhodlaně vstoupily do banky. Ovšem jediný člověk, nacházející se uvnitř byl securiťák (a ještě ke všemu byl dost pochybný. Myslím, že kdybychom tam něco ukradly, tak i M. mu hravě uteče). Security boy se zatvářil dost otráveně, když nás uvidil a zeptal se, co potřebujeme. Tak asi si jdeme do banky koupit banány, že?

Já: "Potřebuju někoho, kdo mi zařídí účet."
Security: "Tak to musíte chvilku počkat slečno, Jitunka je na toaletě."
Já: "Hmm. Snad to Jitunka stihne do 4, pak mám školu."
Security: "Co studujete?"
Já: "Experimentální biologii."
Security: "A co to je? To já neznám. Já jsem ze Znojma."
Do banky vchází další zákazník a my s M. dusíme smích.
Security: "Co potřebujete mladý pane?"
Mladý muž: "Potřebuji si vložit peníze na účet."
Security: "Tak to musíte chvilku počkat, Jarunka je na toaletě."
To už se s M. smějeme nahlas. Hrozně vychcaná banka :D

Čekáme. Jitunka s Jarunkou nikde. Securiťák si něco brblá pod vousy. Mladý muž přešlapuje u dveří.
Prásknou dveře. U přepážky se objeví blondýna. Ale co nás na ní zaujme není její barva vlasů, nýbrž její nehty. Velikost těch rudých drápů je aspoň 5 centimetrů. Praktická věcička. S M. na sebe kulíme oči.

Já: "Už vím, proč byly na tom záchodě tak dlouho."
M.: "Já bych tam byla ještě dýl."

Zachvilku bouchnou dveře znova a ke stolu si to šine další blondýna. Její nehty jsou sice o kapánek menší, ale co ztrácí na jejich velikosti, to dohání výškou podpatků. Myslím, že chodí jen po špičkách. Velmi vachrlatou chůzí dojde ke stolu a pokyne, že teda slavnostně můžu jít. Oznámím Jitunce, že potřebuji účet. Načež mi ona oznámí, že abych u nich mohla mít účet v eurech, musím mít i účet v korunách. Bezva. Tazkže né dva účty, ale rovnou tři. Za půl hodiny odcházím s kupou papírů, 2 novýma kreditkama a pocitem, že do banky mě už nikdo dlouho nedostane. Jsem zralá na další dávku kofeinu.

Plním sliby

Jak jsem předeslala, začnu se teda dělit o vtipné příhody z natáčení.

Myslím, že mezi nejvtipnější předměty letošního podzimního semestru patří laboratoře z biochemie. Už při jeho zápisu mě děsilo, že za:
a) cvičení trvá 3 hodiny. A to ještě můžu být ráda, že nejsem genetik a nemám ho 5 hodin.      
b) bylo na výběr jen ze tří možných termínů a z toho jeden pátečný (značně nepříjemná varianta).
c) u daných termínů nebyl napsaný vyučující.
d) proč sakra máme zase cvičení z chemie?
Takže po dlouhém hloubání a dloubání jsem si vybrala pondělní termín. V úterý v 17:00 jsem jako většina studentů PřF klikla v ISu a vzívala všechny bohy, aby IS nespadl a mně vyšel rozvrh podle plánu. Což se nakonec podařilo i díky přispění E., která klikala zároveň se mnou (ještě jednou děkuji). E. je totiž přeborník v klikání v ISu :D Při pohledu na rozvrh jsem si myslela, jak to bude pohodový semestr, ale chyba v matrixu. Asi necelý týden před začátkem školy začaly chodit emaily od vyučujících. Čekala jsem něco ve smyslu - první přednáška není, dojděte až za 14 dní. Jenže nic takového se nikde nepsalo. Všude jen doneste si pláště, přezůvky, fixy na sklo, začínáme. Jestli si v dalším životě budu vybírat školu, tak půjdu na práva. Právníci do školy vůbec nechodí, teda aspoň E. ne.
Ovšem nejlepší email na konec. Z biochemie psali, že hned v první hodině si napíšeme vstupní testík na LEHKÉ chemické výpočty. Orosilo se mi čelo. Lehké výpočty? To je co? Pro mě žádné výpočty nejsou lehké. Můj matematický talent se za 20 let mého života ještě nestihl projevit.

Načež jsem teda oprášila kalkulačku a věnovala výpočtům celé 2 hodiny svého života. V pondělí jsem naklusala do laboratoře a hledala jsem nějaké spojence, protože víc hlav víc ví. Takže jsem utvořila silnou pracovní skupinu se S. a R. Chemičky hadr.
Úderem 13. hodiny se do laboratoře vplížila doktorka biochemie a za ní vyděšený mladý muž, ze kterého se nakonec vyklubal náš vedoucí labin. Ženské osazenstvo to s nadšením kvitovalo.

Při psaní vstupního testu zafungovalo moje chemické štěstí (ano, už zase) a chytrá hlava souseda. Test done. Ale hned potom nám magistr oznámil, že malé testíky se budou psát každé cvičení. Nálada spadla na bod mrazu. Nejen vstupní test, ale i testíky, bezva.

V duchu hesla ani minuta na zmar jsme se vrhly na plnění úkolů. Nic zábavného. Samé pipetování a vaření zkumavek, které změní barvu. Kdyby se aspoň ta barva dala identifikovat. U toho jsem si vzpomněla na naši chemikářku ze střední a její 10 min projev o barvách - to není růžová, ale vínová. Ovšem náš magistr barvy neřešil. Má to dost na háku a chvilkami je zmatený víc než my.

Na poslední hodině se nám ho podařilo dokonale zmást. V domnění, že ve zkumavce máme methionin jsme nafalšovaly výsledky všech reakcí tak, aby nám to vycházelo. Jenže jsme ve zkumavce neměly methionin, ale histidin a náš cvičící stále nemohl pochopit, jak nám to tak mohlo vyjít. Dokonce se dožadoval předložení našich zkumavek, které jsme ale už dávno pro jistotu vylily, protože nám to vůbec nesedělo. Tam kde měla být červená, byla černá. Kde měla být sraženina, nebylo vůbec nic :D Pak jsme ho ještě dorazily zprávou, že jsme zapomněly udělat chromatograf. Vše jsme doplnily velkým trojnásobným úsměvem a zamáváním řas. Magistr se opřel o stůl, zhluboka nadechl a nechal nás zopakovat jen jednu reakci. Nechci vědět, co se mu v tu chvíli honilo hlavou :D Opakovaná reakce nám už vyšla dobře a my jsme velmi rychle odklusaly z laboratoře s hlasitým Nashledanou.

Podruhé první

Blog už mám založený dlouho, myslím, že někdy od začátku mého studia na gymlu. Tehdy jsem si bláhově myslela, že budu zuřivě blogovat, ale nějak to evidentně nevyšlo. Otázka ale je, o čem jsem si myslela, že budu psát? Myslím, že by nikoho nebavilo číst o každodenní nudě ve škole. Pravda je, že o vtipné momenty v naší třídě nebyla nouze, ale některé z nich nejsou publikovatelné :) Tudíž můj blog zůstal osamocený bez jediného příspěvku a já se radši věnovala mé "vrcholové" atletické kariéře.
Ale teď, co jsem na výšce, tak mám spoustu veselých historek. Jenže když máte hodně přátel ze všech koutů republiky a chcete se s nimi o ně podělit, je to trochu náročnější. Nechtěla jsem neustále spamovat na FB, tak jsem oživila svůj blog a konečně teda budu zuřivý bloger, stejně jako M. (http://jsemmedved.blogspot.cz/).

Mějte se famfárově :)