Abi

Už se stává tradicí, že se každý rok scházíme na abiturientském večírku našeho gymplu. I když letos jsme jsme se sešli už o měsíc dřív na výročí GO, což ale nebyla překážka v účasti na dalším večírku. Kolektiv se má přece utužovat. Tak I. odhodlaně založila událost na facebooku a rezervovala stůl. Sraz byl stanovem na 17:50 před spolákem (I. to ještě všem důrazně připomněla). A tím to všechno začalo.

S M. jsme tentokrát šly přesně na čas (kupodivu). Po cestě nám došla sms od I., že nestíhá (to je teda organizátorka). Ale u našeho stolu seděl už L. (na pivo není nikdy brzo ani pozdě přece). My, zvyklé z Brna na výběr pití, jsme teda měly problém. Kromě piva, měli už jen nějaké panáky. Tak jse zvolily létajícího jelena (osudné vzpomínky se vrací). Za chvilku se dohasil i zbytek, v čele s hlavní organizátorkou. Zábava nabírala na obrátkách. Pyramida z panáků se zvětšovala, fotek přibývalo. V pokročilé fázi večera jsme se vydali z hospody do prvního patra, kde se večírek oficiálně konal. Zatím všechny slečny měly boty, pánové zaplá saka a stáli celkem rovně, bez opory. Učitelé artikulovali.

V plané naději jsme se vrhli k hornímu baru. Ovšem ani tady nebylo dost kvalitního pitiva. Zůstali jsme tedy u jelena. Po doplnění tekutin jsme obsadili parket. Taneční kreace všeho druhu nám prostě jdou. Přestávky pro regeneraci těla jsme vyplňovali konverzací a navazováním nových kontaktů. Myslím, že pan kardiolog zabodoval!

Ve dvě ráno přestala hrát hudba, vyhazovač nám stroze oznámil, že je konec a ať vypadneme. Ve foyer byla nesourodá směsice lidí. Někteří náš ústav viděli jen na fotce nebo z autobusu, když pokračovali na Štěrkáč, někteří byli jeho vzornými absolventy. Ovšem to nemění nic na faktu, že většina z nich byla velmi společensky unavená. Po schodech se válely střepy skla, o zeď se opíraly bosé slečny a pánové se snažili udržet rovnováhu. Elita národa.

Přeživší zbytek se vmáčkl do autobusu a vydal se směr domov. Ti, co nebyli místní, si snažili zajistit nocleh u nějakého kamaráda. I. jsme nechali v buse v nejlepší odborné péči a vydali jsme se ze zastávky směrem domů. M. celou cestu nadávala, že ji bolí nohy. J. vedl svého bratra, který vykřikoval něco o pokračování pařby na hasičárně. M. klepal kosu, protože neměl bundu a neustále se ptal, kdy už tam budeme.

Jelikož mi byl M. přidělen, šli jsme k nám domů. Potichu se plížíme ke mně do pokojíku, ať nebudíme naše. Chystám M. postel na spaní, který se mezi tím vyslíká ze saka. Ale najednou stojí ve dveřích mamka. M. v trenkách uprostřed pokoje hledí na mamku a ona na něj. M. jako slušně vychovaný chlapec pronese hlasité - Dobrý večer. Popadá mě záchvat smíchu. Aby to bylo ještě lepší, dojde i taťka a ptá se, jestli nebudeme blinkat. Miluju své rodiče :) Tak si tedy vysvětlíme onu vzniklou situaci. Ne, nejsme opilí a ani nehodláme společně spát v jedné posteli.

Ráno jsme se všemu ještě jednou zasmáli, M. se vrátil v pořádku domů a já už se těším na další abiturienťák. Díky děcka! :)

Brněnský shon

Blíží se konec kalendářního roku a s ním i začátek zkouškového. Jelikož se náš ústav stěhuje do Kampusu, končíme o 2 týdny dřív. My, už jako zkušené vysokoškolačky, jsme nepodcenily přípravu a udělaly si zásoby vína, čokolády a kofeinu. Tak jsme se mezi trénováním badmintonu, lasergame (muhehe, všechny jsem postřílela) a saunou začaly učit na zápočty a zkoušky.

Na bytě to vypadá asi následovně - pokud si E. sama pro sebe nemluví anglicky, tak vykřikuje něco o občanském právu a vlastnictví roje včel. M., když už vyleze z postele od seriálů, tak směřuje většinou k ledničce na jídlo. D. se kuklí v posteli pod peřinou s tabletem a střídavě se učí nebo spí. Já se vztekám nad protokolama z biochemie nebo mikrobiologie a tlumočím čerstvé sportovní zprávy.  Mezitím všichni hypnotizujeme IS, protože učitelé vypisují zkoušky dost chaoticky a kdo to nezjistí v čas, tak na něj zůstane nějaký termín na konci ledna nebo začátku února. Dotyčný chudák pak spamuje na facebooku a za různé úplatky se dožaduje dřívějšího termínu. Propuká facebooková panika. Do toho všeho se ještě registrují předměty na další semestr.

Noci se prodlužují, hlavy plní, lednička se vyprazdňuje, ubývá vína a spánkový dluh se zvětšuje. Je to tady - předtermíny. S. mě překecala, ať si s ní dám předtermín z fyziologie živočichů. Tak jsme zavedly novou učící se techniku - s konvičkou čaje a šálkem kávy jsme strávily 3 dlouhé dny. Doufaly jsme, že padnou stejné otázky jako z primáta. Na čtení skript nebyl čas, ale hlavně, že je mám koupené. V pátek to naštěstí mělo dobrý konec a IS se zelená. O víkendu jsme si odběhli na badmintonový turnaj, kde jsem vyhrála pavouk nadějí (pracovně nazývaný jako pavouk looserů :D ).
V pondělí jsme měli poslední biochemii s magistrem (zamačkávám slzu). V úterý jsme s K. a docentkou byly v Test-linu testovat vzorky koček na boreliózu. Má hlava musela pojmout velké množství dalších informací o borelióze, diář se zaplnil dalšími úkoly a mám čerstvé novinky ze života K. :D. Pak opět nastalo učení s S., tentokrát na cytologii a anatomii rostlin (strašně zábavný předmět). Taktika byla opět stejná. Naučit se otázky z primáta (nevím, co bychom bez něj dělaly). IS se stále zelená, i po zkoušce z kytek, a mně už chybí "jen" tři zkoušky. Pak bude rozlučková párty a my se vydáme směr Vídeň vstříc dalším dobrodružstvím.