Po třech letech

Vůbec mi to nepřipadá jako 3 roky, kdy jsem se na Prvákovinách seznámila s Ondrou. To jsme ještě netušili, že spolu zažijeme takové dobrodružství a Míša neměla ani páru o tom, že by s těma dvěma vyplesklýma prvákama mohla být v senátu. Na první přednášce v prvním semestru bylo narváno, všichni byli nadšení, že jsou vysokoškoláci. Postupem času nadšení vyprchalo a aula už nebyla zdaleka tak plná. Tudíž své spolužáky jsem potkávala buď na laboratorních cvičeních (kde je povinná účast) nebo večer v hospodě. Se Sárou jsme si padly do oka už hned ve cvičení z Histologie, kde jsme společně šmelily testy. Na konci druhého semestru jsme se dělili do 4 směrů. Řadilo se podle průměru a počtu kreditů. Na průměr jsem už od první zkoušky nejela (dostala jsem F), tak jsem musela jet na kredity. A pokud jste nechtěli jít na směr ekotoxikologie nebo kytky, bylo potřeba hodně kreditů, tak jsme si zapsaly workshop skandinávské lidové hudby na Fildě. Rozuměj 5 kreditů (u nás na PřF je nejtěžší zkouška z chemie za 4 kredity) za víkend tancování a zpívání. Že 99% přítomných neumělo švédsky ani žádným jiným skandinávským jazykem bylo všem jedno. Takže díky fildě jsme se já, Sára a Janča dostaly na směr imunologie.

Po třetím semestru, kdy jsem zažívala infarktové stavy, když Sára s Jančou opravovaly zkoušku z chemie, jsme se s Ondrou vydali na erasmus do Vídně. O tom už bylo hodně napsáno i řečeno. Ale jak se říká, všechno zlé je k něčemu dobré a nás Vídeň naučila se učit, chodit na přednášky, nestresovat se k vůli zkouškám, vážit si ISu a taky jsme se skamarádili s Míšou, která nás uvrtala skoro do všeho, co na univerzitě dělá. Takže jsme se ocitli v malém senátu, já vedu s Míšou Prvákoviny a Ondra je i ve velkém senátu.

Po aklimatizaci z Vídně nastal 5. semestr a s ním se vynořila bakalářka. Začalo to být hmatatelné. Celý semestr se všichni pořád ptali - Co bakalářka, kolik toho máš? Na začátku 6. semestru propukla panika a všichni začali zuřivě datlovat. Opravdu se ta darebačka bakalářka nenapsala sama. Po tom, co ji všichni za 5 minut 12 odevzdali na studijní a úspěšně složili poslední zkoušku, tak došlo na obhajoby. Někteří dodělávali prezentace ještě 10 minut před začátkem, ale komise měla hodně jídla, tak byla spokojená a my obhájili. A pak to přišlo, to, o čem všichni mluví, státnice. Důležité je, kolem sebe šířit, že jste se učili, učíte se a budete se učit. Doma jsem nemusela nic dělat, protože jsem se pochopitelně učila. Mamka mi vždycky donesla nějaké jídlo a po špičkách odešla. Míša mi udělala roládu a muffiny. Ono učit se na státnice není zas tak špatné :D V den D mi přišly SMS, jak na mě všichni myslí a jak to dobře dopadne. Míša byla nervózní za mě. Já jsem po tvrdém Vídeňském tréninku věděla, že to prostě nějak dopadne a při nejhorším si to v únoru zopakuju. Ale my jsme skvělí, úžasní a dokonalí a všichni jsme to zvládli. Tudíž máme svůj první titul a prázdniny. Teď jenom doufám, že se všichni sejdeme i na magistrovi :)

Jak vybrat dovolenou

Jako každé léto, tak i to letošní narážíme na stále se opakující problém - Kam pojedeme letos na dovolenou? Rozuměj, Vaneska je stále v pubertální věku (i když zbytek rodiny z posledních sil doufá, že už se to brzo změní) a tudíž dovolená v Česku odpadá (je to v žebříčku trapnosti na nejvyšších příčkách). Takže se dostáváme k dovolené u moře. Tady se ovšem požadavky členů rodiny velice různí. Vaneska do hotelu bez bazénu nejede (sice jedeme na dovolenou k moři, ale ona je nejspokojenější u bazénu....). Já zase nikam nejedu autobusem. Představa několika hodin sedění v autobusu mě děsí. Tudíž se dožaduju letecké dopravy na místo. Mamka má z letadel zase strach, tudíž preferuje autobus a nejradši by jela někam do Evropy, Afriku zamítá. Taťkovi je to docela jedno, jen by uvítal minimálně polopenzi, nejlíp all inclusive.

Hledání vhodného zájezdu pak probíhá následovně. Já s Vančou hledáme místo podle našich představ, čili hotelový komplex s obřím bazénem a leteckou dopravou. Mamka hledá Řecko a Itálii autobusem. Taťka chodí do práce a sem tam vykřikne něco ve stylu - Poletíme na Seychely, tam bych se chtěl podívat. Na to mu mamka odpoví, že na to by musel udělat hodně přesčasů. Postupně už jsme letěli do Tunisu, Maroka, Egyptu, Turecka, Itálie, Řecka, Černé Hory. Ovšem vždycky jsme narazili na problém - špatné datum, odlet z Prahy, pláž moc daleko od hotelu, špatné recenze.

Kam letos poletíme/pojedeme je zatím velká neznámá. Někdo bude muset odstoupit z požadavků nebo taky zůstaneme v Otrokovicích a lehneme si na Štěrkáč. K obědu si dáme pizzu od Zvona, k tomu frappe a jako sladkou tečku cukrovou vatu. Pro zpestření programu si zajdeme na šlapadla nebo na tobogán. Večer si sbalíme deku a na kolech odjedeme domů. Zatím to vypadá na ten Štěrkáč.