Čtvrtek: Ve cvičení z embryologie už nepozorujeme spermie, ale přešli jsme k trvalým preparátům. Což je nuda, v mikroskopu vidíte jen 50 odstínů růžové. Ty spermie se aspoň mrskaly, ale tkáň vaječníku se mrskat nebude, to dá rozum :)
Pátek: Odpoledne odjíždím na výjezdní zasedání senátu. Trolejbus mě vyhodí uprostřed Šlapanic, kde se svým kufrem na kolečkách, legínách, riflové košili a dezorientovaným pohledem, působím jako návštěva z jiné planety. Jeden místní pán velmi rychle pochopil, že jsem tady poprvé a otázal se mě, kam že se to chystám letět. Ubezpečila jsem ho, že bohužel nikam neletím, ale jedu na zasedání. Pán mě poslal doleva ke žluté budově. Bez jeho rady bych se vydala dle mého orientačního (ne)smyslu na opačný konec Šlapanic. Ale na mou obranu, ani Ondra s GPS to nemohl najít. Po ubytování (měla jsem dilema jestli bydlet s Ondrou nebo Míšou) bylo půlhodinové zasedání a pak rautík a volná zábava :) Tam se toho člověk dozví nejvíc. Od ulomené kliky na rektorátu až po záhadu nepitné vody v Kampusu. A taky si potyká s učitelama :) Zábava a zásoby vína byly kvalitní, spát jsme šli až ve 3 ráno. V sobotu pak byly ještě přednášky o financování školy apod. Večer jsem se vrátila na byt a v neděli dospávala spánkový deficit :)
Pondělí: Kdo nebyl v kavárně Potmě, tak o hodně přišel. Je tam jakože fakt tma. Úplně tma tmoucí. Dělalo nám problém si do kávy nalít mlíko. Klobouk dolů před číšníkama, kteří to kafe dokáží uvařit i naservírovat.
Úterý: Přednáška z embryologie byla velmi vtipná. Přednášející učitel měl hlášky jako "Je to taková zvláštní populace buněk, účastní se kde čeho" "Toto je sice na myši a toto na kočkodanovi, ale to nevadí" aneb jak udělat embryologii zábavnou :) Odpoledne mám ještě Francouzštinu pro začátečníky na Pajdě. Jestli chcete zažít naprosto chaotickou výuku, kde se mísí několik jazyků a nikdo nic nechápe, tak jste vřele vítáni. Naše skupinka má 2 erasmácké studenty (Ruska, Turek), učitelka mluví česky a francouzsky a polovina spolužáků je ze Slovenska :D Jelikož si Turek sedl vedle mě, musela jsem mu překládat z češtiny do angličtiny a z francouzštiny do angličtiny. Po dvou hodinách jsem už nevěděla, která bije :D Každopádně po 6 letech frániny na gymplu jsem v naší skupince francouzský king :D
Pátek: Na České nasednu do šaliny, kde shodou okolností jedou dvě třídy prváků. Po pěti minutách začínám doufat, že nejedou na konečnou a vysednou hned další zastávku. Po deseti minutách začínám šílet. Po 15 minutách mám chuť se nohama pověsit na horní tyčku a apaticky viset jako netopýr. Děti jeli až na konečnou. Vystresované učitelky si je několikrát přepočítaly a vydaly se se svým běsnícím stádem naštěstí už na opačnou stranu. Kdybych byla učitelka já, tak by ani jedno dítě nedojelo na konečnou :D
Sobota: S Míšou jsme objevily předmět, který si musíme rozhodně zapsat. Jmenuje se Konec světa a učí se na Fildě. Už jenom osnova je lákavá, cituji: "Zahubí lidstvo zkáza z nebes? A přežije alespoň planeta Země? Přednáška
o minulých i budoucích koncích světa z pohledu astronomie. Jak souvisí
zánik nazelenalých dinosaurů s ještě zelenějšími vltavíny? Co jsou
reálné kosmické hrozby, se kterými je potřeba počítat? A lze se jich
vůbec nějak vyvarovat, nebo je osud lidstva již nyní zpečetěn?" Myslím, že více komentářů není potřeba....
Neděle: Konečně přišla řada na mezinárodní laser game. Utvořili jsme skupinku čtyř Čechů + můj Ind a Australanka. Byla to sranda. Z arény se ozývaly hlášky "Oh, fu*k. I will kill you!" nebo "Michalo, ty krávo!" Erasmákům se to líbilo, prej půjdeme zase. Ovšem nejvíc se to líbilo Míši, která opět dostala kartičku s volným vstupem. To je tak, když po vás jede zaměstnanec laser game :D
Úterý: Úroveň francouzštiny skvěle dokumentuje holčina, která si spletla dobrý den (bonne journée) se šlehačkou (crème fouettée) a učitelka, která neví, jak se řekne Rus.
Středa: Přednášku o biostatistice máme společně s VUT. Borec z VUT, co seděl před náma, celé 3 hodiny třepal nohou, tím pádem třepal i s našima stolkama. Takže jsme si nemohly dělat poznámky (jaká smůla). Ale my jim to v úterý na hokeji spočítáme! :)
neděle 19. října 2014
neděle 5. října 2014
Brno bez cenzury část 1.
Pondělí: Prokličkuju kampusem mezi zmatenýma prvákama a erasmákama. Na přednášce z aplikované chemie a biochemie nás sedí 5. Zábavka na úrovni. Kecy o metodách na lokalizaci proteinů v 9 ráno je fakt chuťovka. V mezičase se pokouším dostat sopel ze svého nosu. Mám totiž smrtelnou mužskou nemoc na sedm. Závidím Míši, která ještě leží na bytě v posteli. Janča vbíhá do třídy o 30 min pozdějc. Očividně už dospala jet lag. Sára zatím ještě nefarmaří a snaží si dělat šprťácky poznámky. Prej ji to baví, haha. Naštěstí učitel nevyčerpá celý čas určený na přednášku a my stihneme konvičku čaje na Lávce. Tam už Janča se Sárou vytahují tablety a začínají sklízet, sadit, dojit a hnojit. Sára, jakožto zkušenější farmářka udílí Janči pokyny typu - Zasaď dýni! To neprodávej! Vyrob krmivo! Ano, opravdu studujeme na vysoké škole. Ve farmaření pokračují i na imunologii. Jelikož aspoň někdo by měl dávat pozor (imunologii máme u státnic), tak já vytáhnu blok a dělám poznámky. Večer stíhám ještě kávu a burčák s Lukášem a 20 min hovor s maticí. Jelikož má přes týden doma jenom taťku (všechny 3 hodné holčičky jsou v Brně) a ten jako chlap nemá pochopení pro všechny její problémy a poznatky, tak to musí říct aspoň mně.
Úterý: Šaliny mají poruchu. Na konečné jich stojí 6 a žádná nejede. Aby toho nebylo málo, 25 má nečekaně opět zpoždění. Proč já do té školy vůbec jezdím?! Na Mendláku přistoupí skupinka tří Němců. Němčina se line trolejbusem (ano, opravdu je to škaredý jazyk) a já si připadám jako zpátky ve Vídni. Vrací se mi všechny vzpomínky. Hmm, dala bych si nějakou dobrou kávu. Na embryologii dojdu trochu pozdějc, ale evidentně jsem o nic podstatného nepřišla. Jelikož rýmečka mě stále neopustila, smrkám do výkladu. Po obědě mám schůzku s docentkou ohledně bakalářky. Odcházím zavalená prací, článkama a pocitem, že mám příští měsíc odevzdat minimálně dizertační práci. Ke všemu ještě docentka odjíždí na dva a půl měsíce na polární stanici v Antarktidě, takže budu část bakalářky psát sama. Jen pevně doufám, že se z tama vrátí. Jako bonus všude potkávám prváky a budím dojem, že znám všechny přírodovědné studenty. Když ještě potkám svou Australanku, všichni už se jen smějí.
Šalinou, která se jmenuje Natálka, se přesunuju na školení v Kariérním centru. Posléze máme dámskou jízdu. Koktaily nám přinesl tak sladký číšník, že jsem jen čekala, kdy se na místě rozpustí. Po příchodu na byt mě uvítá náš nový spolubydlící prohlášením - Jsme doma sami, holky jely na burčák. Ovšem jejich návrat na byt se nedal přeslechnout. Řehot a dupání slyšela minimálně polovina baráku. Míša se vymlouvala, že za všechno může Maličká. Představa Kačky, jak lije Míši násilím burčák do krku, mě hodně pobavila.
Středa: Místo poslouchání přednášek na semináři sedím v laboratoři a pitvám myši. S rouškou přes obličej nemůžu smrkat a mlží se mi od ní brýle. Myší neubývá, chytilo se jich 50. No vlastně 49, jedna utekla a tak byl na dveřích od místnosti pro studenty nalepený nápis - Zavírat dveře, uprchlý hlodavec. Na bytě padám rovnou do postele a doufám, že se mi o myších nebude zdát.
Úterý: Šaliny mají poruchu. Na konečné jich stojí 6 a žádná nejede. Aby toho nebylo málo, 25 má nečekaně opět zpoždění. Proč já do té školy vůbec jezdím?! Na Mendláku přistoupí skupinka tří Němců. Němčina se line trolejbusem (ano, opravdu je to škaredý jazyk) a já si připadám jako zpátky ve Vídni. Vrací se mi všechny vzpomínky. Hmm, dala bych si nějakou dobrou kávu. Na embryologii dojdu trochu pozdějc, ale evidentně jsem o nic podstatného nepřišla. Jelikož rýmečka mě stále neopustila, smrkám do výkladu. Po obědě mám schůzku s docentkou ohledně bakalářky. Odcházím zavalená prací, článkama a pocitem, že mám příští měsíc odevzdat minimálně dizertační práci. Ke všemu ještě docentka odjíždí na dva a půl měsíce na polární stanici v Antarktidě, takže budu část bakalářky psát sama. Jen pevně doufám, že se z tama vrátí. Jako bonus všude potkávám prváky a budím dojem, že znám všechny přírodovědné studenty. Když ještě potkám svou Australanku, všichni už se jen smějí.
Šalinou, která se jmenuje Natálka, se přesunuju na školení v Kariérním centru. Posléze máme dámskou jízdu. Koktaily nám přinesl tak sladký číšník, že jsem jen čekala, kdy se na místě rozpustí. Po příchodu na byt mě uvítá náš nový spolubydlící prohlášením - Jsme doma sami, holky jely na burčák. Ovšem jejich návrat na byt se nedal přeslechnout. Řehot a dupání slyšela minimálně polovina baráku. Míša se vymlouvala, že za všechno může Maličká. Představa Kačky, jak lije Míši násilím burčák do krku, mě hodně pobavila.
Středa: Místo poslouchání přednášek na semináři sedím v laboratoři a pitvám myši. S rouškou přes obličej nemůžu smrkat a mlží se mi od ní brýle. Myší neubývá, chytilo se jich 50. No vlastně 49, jedna utekla a tak byl na dveřích od místnosti pro studenty nalepený nápis - Zavírat dveře, uprchlý hlodavec. Na bytě padám rovnou do postele a doufám, že se mi o myších nebude zdát.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)

