Etudky

Hrozně to letí a my už spadli rovnýma nohama do zkouškového. Já jsem začala v pondělí mikrobiologií v Brně - předtermín. V neděli jsme si se Sárou projely otázky, uklidnily se, že to na E přece nějak zvládneme a probraly všechny novinky :) V pondělí ráno jsme se společně s dalšími odvážlivci potkaly před testovou učebnou. Cestou na zkoušku jsem v trolejbuse vyslechla rozhovor dvou týpků ze sportovky. Chudáci si stěžovali, jak mají tento semestr 3 hrozně těžké zkoušky. Chudáčci inženýři přes kotouly :D Před desátou se do naší zkouškové učebny přiřítil jeden učitel a za ním v závěsu dalších pět. Začali pobíhat po místnosti, zapínat počítače a něco do nich datlovat. Jelikož jsou všichni vědci evidentně PC gramotní, začali jsme s jen s 15 min zpožděním. Zkouška nebyla zrovna nejlehčí. Po zhlédnutí vylosování otázek nastalo mírné zděšení. Na výsledky jsme si museli počkat do odpoledne. Tak jsme se přesunuly do menzy. Nad talířem jídla jsme si sdělovaly dojmy a děsily Janču, kterou mikrobiologie ještě čeká. Mezitím jsem potkávala spoustu spolužáků a známých. Všichni se divili, co dělám v Brně. Taky jsem se konečně podívala do naší nové budovy v Kampusu. Pak už jsme se přesunula ke Grandu na autobus a vrátila se do Vídně.

Ve Vídni je semestr stále v plném proudu. První vídeňskou zkoušku máme 28.5. a pak hned 30.5. Takže jsme se pomalu začali učit. Já kromě učení, pití kávy a pojídání čokolády ještě stíhám sledovat hokej. Jelikož Ondrova netečnost ke sportu, i přes mou urputnou snahu, dále přetrvává, tak ten místo hokeje skypuje nebo čte. Když mu celá zděšená oznamuju, že prohráváme s Francií, tak to ohodnotí nezaujatým "Hmmmm".

Včera večer, kdy jsme se už pomalu chystali jít spát a byli jsme nadšení, že sousedi nemají žádnou párty ani nedabují porno (takže se vyspíme), jsem v pokoji zaznamenala pohyb. Něco bylo na stropě.
Já: "Fuj, není tam to na stropě nějaké zvíře?!"
Ondra, vstává z postele, nasadí si brýle a zkoumá flek na stropě.
O: "Jo, fuj, je!"
Já: "Co budeme dělat?"
O. se ukáže jako muž činu a popadne své zelené složky a začne pakomára nahánět po pokoji. Obraz to byl velmi komický. Ondra ve svém zeleném pyžamu, v ruce srolované složky a v 1 ráno pobíhá po pokoji a udílí pakomárovi pokyny - "Fuj, leť ven!" "Ne tam, ale doleva, tím oknem!" Možná, kdyby na něho mluvil německy, šlo by to rychlejc, ale asi po 10 minutách se Ondrovi podařilo pakomára vyhnat, já jsem si utřela slzy od smíchu a šly jsme spát. Ano, biologové v akci! :D

Taky se nám konečně podařilo odhalit zapeklitý systém UNIVISU. Když jsme si jednomu profesorovi stěžovali, že se v tom jejich systému vůbec neorientujeme, tak se zasmál a řekl, ať si z toho nic neděláme, že on taky ne. Jako fakt, IS by se měl nechat patentovat a šířit na všechny univerzity! Nakonec jsme kápli na jednoho ochotného studenta a ten nám názorně ukázal, jak se na zkoušku přihlásíme a ještě jsme z něj vydolovali, jak se dostaneme k zadání písemek z minulých let.

Hurá, přece možná jen nějakou zkoušku uděláme :)

Chrlení pocitů

Pomalu začínáme panikařit. Blíží se zkouškové, jak tady ve Vídni, tak v Brně. Opravdu netuším, jak našich 13 zkoušek narveme do jednoho měsíce, ale risk je zisk a kdo se bojí, nesmí do Vídně :) Ve Vídni potřebujeme nahrabat 20 kreditů. Když to nezvládneme, budeme vracet část stipendia. Uhm, asi bych si měla zařídit brigádu na prázdniny :D Ale máme plán. Všem učitelům důrazně připomeneme, že jsme erasmáci a napíšeme to i na všechny testy. Doufáme, že erasmácký statut nám zaručí čtyřku (rozuměj E) a tedy dostatečný přísun kreditů. Ovšem bude to ještě boj. Ve virologii nám na první hodině oznámil, že tento předmět je jeden z nejtěžších, co učí. Metody v buněčné biologii jsou pro pokročilé na magisterském studiu. Další dva předměty jsme ještě ani neměli.

S láskou se každý den díváme na IS, vzpomínáme na promakaný systém na Masárně a měsíc zkouškového (nikdy jsem si nemyslela, že něco takového řeknu, ale je to tak). Tady nic jako zkouškové není. Zkouška se většinou píše na poslední přednášce, tudíž teď už víme, že 24.6. máme dvě zkoušky. Další termíny jsou v červenci, říjnu nebo listopadu, což nám je teda hodně platné :D
Při pohledu do diáře se mi ježí vlasy hrůzou. Bude potřeba hodně kofeinu a čokolády, ale o to tady není nouze.

Taky už jsme potkali prvního erasmáka na biologii - slečnu z Portugalska. Ta musí dovést dokonce 30 kreditů a s hrůzou nám oznámila, že nemá ani zapsaných tolik předmětů, aby to zvládla nasbírat. Podle ní jsme na tom ještě dobře.

Když se to vezme kolem a kolem, je to tady úplně jiný svět. Od narvaných přednášek, kde studenti sedí na zemi a dělají si poznámky na koleni; přes volně přístupné laboratoře, kde se prohání vědci bez plášťů a rukavic; až po koleje, kde se smí kouřit v kuchyni, dostávají se peníze na pořádání party a naši sousedi hrají v jednu ráno ukulele. Ale určitě nelitujeme toho, že jsme se pustili do vídeňského dobrodružství. Co nás nezabije, to nás posílí a pokud nejde o život, jde o ..... Na druhou stranu se těším, až si zase nastěhuju zpět své věci do Brna, budu moct mluvit česky v obchodě i ve škole a prostě na všechny ty lidi, akce a maličkosti, které mi tady chybí. Už je mi i trochu smutno.