Co se vám honí hlavou?

Když sedíte v kavárně po hrozně nudném cvičení z kytek, pijete kávu a čekáte na další hrozně nudnou hodinu, honí se vám hlavou různé věci.
Že:

- musíte pokračovat v psaní bakalářky, protože  16 stránek má do 30 daleko a vedoucí vaší práce je pořád na Antarktidě.

- se už konečně musíte potkat se svým erasmákem a být na něho milá, i když to není krásný modrooký Švéd ani opálený Australan, ale malý žabožrout z Francie a ještě ke všemu studuje ekonomku.

- za 2 dny budete za zenitem. Už nikdy víc nebudete zralým ovocem do Jogobelly, ale jenom marmeládou, což vám velice škodolibě připomíná vaše spolubydlící, která už je 4 měsíce marmeláda.

- za 4 týdny je turnaj v badmintonu a vás po prvním tréninku bolí celý člověk a s největší pravděpodobností vás při prvním zápase rozdrtí vaše mladší sestra.

- musíte vypracovat otázky na státnice, které už se nechutně blíží.

- před rokem v tuto dobu jste byli ve Vídni a vaší jedinou starostí bylo, kde si dáte kávu a na jaký film se večer podíváte.

- musíte koupit kamarádce dárek k narozeninám a nemáte vůbec žádný nápad.

- už se konečně musíte potkat se všema těma lidma, co jste jim to slíbili.

- vlastně chcete jít do kina na ten nový film s Eddiem a Channingem, ale nějak to nestíháte.

- v květnu už budete teta.

- musíte podat přihlášku na magisterské studium a doufat, že vás přijmou.

- musíte začít trénovat na štafetu, protože těch 6 kilometrů za vás nikdo jiný neuběhne.

- už konečně musíte jít darovat krev.

- musíte své staré tělo opět naložit do eukalyptové sauny v Infinitu.

- by bylo dobré, dočíst knížku, která vám už měsíc leží na nočním stolku.

- musíte přestat zírat na toho hezkého týpka, co sedí u vedlejšího stolu.

- na bytě ve dřezu je hrozně moc nádobí, vy máte službu a mytí nádobí opravdu nesnášíte.

- když zapnete internet, vyskočí na vás 2 miliony zpráv s dotazama na zkoušky, předměty, erasmus, bakalářku a vy se z fleku můžete přejmenovat na Informační systém.

Ale že vlastně máte pestrý život, který vás baví :)

Jak se (ne)učit

Dojdu domů celá zničená ze cvičení. Chci se umýt a jít pokračovat v učení. Jenže moje plány jsou odpískány hned po otevření domovních dveří. Čtvery kozačky v předsíni věští návštěvu Vančiných kamarádek (rozuměj stejné puberťačky jako ségra). Bytem se line vůně parfémů a smrad cigaret. Z koupelny se ozývá smích. Představa klidného učení se rozplývá. Kontroluji situaci. Vanča a její kamarádky jsou narvané v koupelně. Jedna si vlasy žehlí, druhá vlní. Na stole je kupa malovátek. Ségra stojí před zrcadlem a nanáší si 168 vrstvu řasenky. Její řasy dosahují monstrózních rozměrů. Jen zamávat a odletět. Další kamarádka telefonuje. Očividně se snaží ukecat mamku, aby ji pustila večer do klubu. Položí telefon a radostně oznamuje, že večer se bude kalit. Mezitím se mi podaří probojovat se k umyvadlu, které je momentálně plné vlasů. Fuj. Umyju si ruce a sprchu odkládám na dobu, kdy v naší koupelně nebude kosmetický salon.

Zavřu se v pokoji. Otvírám skripta do imunologie.
Já: "Imunopatologická reakce typu I..."
Do pokoje mi vrazí Vanča, nutně potřebuje můj make-up. Se zavrčením ji ho podám.
Já: "Systémová reakce nastává, pokud se dostanou alergeny do krve senzibilizovaného jedince, může nastat až anafylaktický šok."
Do pokoje se opět přiřítí Vanča. Jsem už značně rozčilená.
Já: "Vančo, já se učím a tady není žádný kosmetický salon!"
Vanča: "Já se jen potřebuju podívat do zrcadla, jak vypadám v tomto tričku."
To že máme milion dalších zrcadel v celém bytě je jen drobný detail. Do pokoje se nahrnou Vančiny kamarádky a hodnotí její outfit. Zhluboka dýchám. Počítám do 10. Ne Natálie, mladší a slabší se nebijou.

Když se mi konečně podařilo vypakovat sestru s kamarádkama z bytu, oddychnu si. Konečně se v klidu umyju, uvařím čaj. Zasedám znova ke skriptám. Asi po 5 minutách se u sousedů nad náma spustí vrtačka. To jako vážně?!
Já: "Fragmenty C5b vytvořené působením C5-konvertáz tvoří komplex s dalšími komplementovými složkami C6, C7 a C8.
Od sousedů: "Bum, Bum!!"
Intenzita vrtání a bouchání nabírá na otáčkách. Mám pocit, že za chvilku se propadne strop a ve vzniklé díře na mě bude čučet soused. Vzdávám to a odcházím do komory, kde máme ještě 2 bedny plné vína, které zbyly ze svatby. Otevřu si lahev rulandy. Do zkoušky ještě 2 dny, proč se stresovat.

P.S. Dobře to dopadlo, IS se zelená a já mám prázdniny.

Svatba

15.1.
Po zkoušce z embryologie mi volá Petr (budoucí švagr). Chce vzít do menzy na oběd. Jedno z posledních mládeneckých jídel. V mezičase si ještě stihnu koupit černé kozačky ke kabátu a kabelku. Pak odjíždíme na byt, sbalit všechny věci. Pobíhám po bytě se závojem na hlavě a kupíme tašky na jedno místo. Po chvilce přijde Linda z práce a přidá se k nám. Věcí přibývá. Hodnou chvíli nám zabere skládání zavazadel do auta. Šaty, oblek, boty, bedny s vínem. Skoro jsem musela jet na střeše, ale nakonec jsem byla vmáčknutá  mezí víno, hry a střílecí pistolky. Cestou vystřelovaly zátky z vína a padaly na mě tašky, ale zdárně jsme dojeli až do Otrokovic. Večer se jelo pro cukroví - 13 krabic. Rovnou se to začalo krabičkovat. Po půl hodině plnění krabiček jsem cukroví nemohla ani vidět. A pro další část cukroví se mělo jet v pátek.

16.1.
Po obědě dojela Vaneska. Míra bordelu a chaosu se zvětšuje. K večeru dojela ještě svědkyně a fotograf. Bordel vrcholí, nervozita stoupá. Vaneska mě donutí nalakovat si nehty na bílo. Prej se to hodí k šatům. Zabere mi to asi půl hodiny a připadá mi, že mám bílou aspoň polovinu každého prstu. No, děláním nehtů bych se určitě neuživila. Večer si jdeme ještě sednou do hospody. Petr baví všechny přítomné svýma historkama o slabém žaludku. Některé dokonce neznala ani Linda. Předsvatební dýchánek jsme ukončili celkem brzo, přece se nebudeme opíjet už před svatbou. Petr šel spát ke kamarádovi, zbytek se na noc přesunul k nám. O půlnoci mě Petr ještě probudil telefonátem. První moment jsem si myslela, že zvoní budík. Pak jsem pochopila, že mi hraje mobil, a když jsem se pro něho natahovala z vrchní postele, málem jsem spadla dolů. Petr postrádal nabíječku na mobil. Prej mu ji mám vzít.

17.1. Den D
Ráno vstáváme v 7:00. Vanča nadává. Já z toho taky nejsem nadšená. (Poznámka: Jestli se budu někdy vdávat já, tak bude obřad nejdřív v 1 odpoledne, ještě bych pak při obřadu usnula). Všichni jsme se se zalepenýma očima sešli v kuchyni a začala bitka o koupelnu. Umývání vlasů, holení, malování, česání aneb udělej ze sebe člověka. Do toho se vždycky z někama objevil fotograf. Myslím, že některé fotky budou opravdu vtipné. Nejvíc na roztrhání byla Vanča, protože jako jediná rozumí kosmetice. Takže se pak ze všech koutů bytu ozývalo - "Kde je Vanča, potřebuju vyžehlit vlasy, namalovat obočí, půjčit řasenku, make-up". Pěknou chvilku nám taky zabralo oblíkání nevěsty. Ještě před odjezdem do kostela jsem stihla vyzvednou svatební kytku. Paní v květinářství byla zděšená, že kytku nevyzvedává ženich. Kdyby tušila, že zrovna v tu chvíli si ženich kupoval špek a rohlíky na snídani, asi by se hodně divila.

Všechny Lindiny sestry dostaly funkci - rozdávání koláčků před kostelem. Asi po 20 minutách před kostelem, mi zimou zčervenaly prsty, čímž mi vynikly bíle nalakované nehty :D (Poznámka: Když se budu vdávat, bude to na jaře nebo v létě, zmrzlá nevěsta taky není to pravé ořechové). Po obřadu ještě společná fotka a konečně přesun na oběd. Řekl někdo jídlo? Od 5 se pak začali scházet kamarádi novomanželů, takže se rozproudila zábava. Jelikož nás všichni neznali, museli jsme neustále odpovídat na otázky - Kdo jsme. Kolik těch sester Linda teda má. Jestli máme společnou mamku nebo taťku a kolik nám je roků. A jelikož jsme s Vančou měly shodou okolností obě černo-bílé šaty, tak se nás ptali, jestli jsme se tak oblekly schválně. Další otázkou, která mě vytáčela, bylo - Kdy se budu vdávat, když jsem teď na řadě. Až najdu nějaký kvalitní genetický materiál, tak klidně :D Petrovi kamarádi měli potřebu si s náma neustále nalívat panáky slivovice. Nevím, jestli za to mohly naše výstřihy nebo jejich potřeba se družit, každopádně jsme jich vypily dost. To, že Vanča bude mít teprve 16 roků nám nikdo nevěřil a Vanča panáky neodmítá. A já se přece nenechám zahanbit mladší sestrou :D Postupem času byli někteří víc a víc společensky unavení, takže debata se omezila na téma prsa a chlast. Mamka dostala několik pochval, že prej se jí všechny dcery vážně povedly.
Myslím, že svatba byla úspěšná, nohy z podpatků mě bolí ještě teď. Tak ať Vám to Lindo a Petře vydrží! :)

Vánoce

Po roce zase Vánoce a na Štědrý den u nás, jako vždycky, propuká pravý vánoční blázinec. Mamka ráno doletěla z obchodu a hned ode dveří hlásí:
M: "Ze všech balkónů už zmizely stromečky, jenom ten náš tam pořád straší!"
Taťka, nevzrušeně zvedne oči od novin, a odpovídá mamce: "Ráno v rádiu nehlásili, že by ze Zoo utekly žirafy a sežraly všechny stromečky."
Mamka zamumlá její oblíbenou hlášku (Jiné babky mají taky blbé dědky, ale až tak?) Za chvilku se taťka odhodlá k přesunutí stromečku do obýváku. Okomentoval to slovy:
T: "To teda bylo o fous, už se nám k balkónu blížily žirafy!"
Mamka jen protočí oči a dál se věnuje přípravě houbové polívky.
Jakmile je stromek ve stojanu, nastává naše chvíle (rozuměj chvíle potomstva) - zdobení stromečku. Jelikož letos s náma poprvé nebyla Linda, která vždy naší jednotce velela, byla tato funkce přidělena mně. Vaneska, ležící na pohovce, pravou rukou něco datluje do noťasu a druhou rukou likviduje cukroví. To je teda pracovní materiál. Nezbývá mi nic jiného, než zavelet.
Já: "Vančo, šup, šup, jdeme zdobit!" Reakce nulová. Zkouším to znova.
Já: "Vaneso, nebudu ten stromek zdobit sama!"
V: "Hmmm"
Asi po 5 minutách jsem Vanču, pod hrozbou fyzické likvidace, donutila odložit noťas, vstát ze sedačky a začít věšet baňky. Uf, jsem dobrá.

Odpoledne se vydáváme na tradiční procházku. Poslední 3 roky jsme chodili na dětskou mši do kostela, protože jsme na hlídáni ještě vyfasovali Štěpánka. Jelikož letos s náma nebyla ani Linda ani Štěpánek, kostel jsme vynechali. Rozhodli jsme se, že půjdeme nakrmit kačeny.
Já: "Obléct, obout a odchod"
Vanča je klasik a opět se snaží z procházky vyvléct.
V: "Mám rýmu, nikam nejdu"
Já: "Chudáčku! Nefrflej a jdeme"
Nakonec Vanča opět kapitulovala. Sice to bylo vrcholně trapné a musela mít sluchátka v uších, ale všichni jsme to ve zdraví zvládli. Ani žádná kačena se neudusila rohlíkem.

Večer u stromečku.
M: "Tak pojď Vančo rozdávat dárky."
V: "Nejdu, rozdej to ty"
Mamka rozděluje dárky, všichni je nadšeně otvírají, jen Vanča mobiluje.
M: Tak co říkáš Vančo na to tričko?"
Vanča zvedne oči od mobilu a prohodí: "Jo, pecka..."

Puberta a Vánoce jsou u nás zárukou veselých dnů :)

Taková normální rodinka

Situace: Učím se s Vančou na přijímačky na střední. Ukazuju na nohu a dožaduju se pojmenování kosti.
V: "To je kost holící"
Já: "Proboha, holenní"

Já: "Co produkuje sliny?"
V: "Slinivka"
Já: "Tak to by ty to sliny měly pěkně daleko..."

Já: "Čím jsou spojené kosti lebeční?"
V: "No, to jsou ty, no, spáry"
Mamka z kuchyně: "Běda, běda, naší budoucnosti.... Radši dones Vančo žákovskou, ať se podíváme, co nového"
Ujmu se žákovské a listuju. První poznámka - "Vanesa píše i úkoly ve škole (opisuje od spolužáků)." "Nemá podpis na DÚ, nepovažuje za nutné se omluvit." Nalistuju známky - Hygiena 2, Prořez (místo průřez) 2. světovou válkou - 3, Nákup ledničky (finanční gramotnost) - 1, Stres (biologie) - 1.

Situace: Taťka odchází o půlnoci spát. Mamka ani Vanča nejsou doma. Mamka, když naposledy došla společensky veselá, chtěla smažit bramboráky a Vanča, když se opila, tak volala domů, že ji mega bolí noha.
T: "Doufám, že Vanča nebude volat, že ji mega bolí noha a mamka nebude zítra smažit bramboráky... Chci se vyspat."

Situace: Zůstávám přes víkend v Brně. Sprchuju se, zvoní mi telefon. Míša mi ho donese. Volá taťka.
Já: "No, co se děje?"
Taťka: "Co děláš, že to tak dlouho nebereš?"
Já: "Jsem ve vaně"
T: "A u koho?"

Situace: Vanča potřebuje udělat prezentaci do školy.
V: "Kde se dělá prezentace?"
Mamka: "To si musíš zapnout, no, ten, power plate"
Já: "Zkus powerpoint, to bude lepší"

Situace: Mamka opět sonduje, jestli mám chlapa.
M: "Tak co v Brně, tam je spousta hezkých chlapů, že?"
Já: "Jo, dalo by se vybrat"
Vanča: "Natálie, ty jestli nesbalíš chlapa ani v Brně, tak to už tě potom zachrání jen Praha"

Situace: Došla jsme domů opilá a zvracím. (Poznámka autora, bylo mi 19 let)
Taťka: "Tobě není dobře?"
Já: "Ne tati, je mi výborně...."
Doběhla mamka, celá radostná.
Mamka: "Nekecej, ty ses opila!"

Situace: Naši odjeli pryč a je potřeba oškrábat brambory.
Já: "Vančo, mají se oškrábat ty brambory"
V: "Jo, můžeš je oškrábat"

A jinak jsme normální :)

Brno bez cenzury část 2.

Čtvrtek: Ve cvičení z embryologie už nepozorujeme spermie, ale přešli jsme k trvalým preparátům. Což je nuda, v mikroskopu vidíte jen 50 odstínů růžové. Ty spermie se aspoň mrskaly, ale tkáň vaječníku se mrskat nebude, to dá rozum :)

Pátek: Odpoledne odjíždím na výjezdní zasedání senátu. Trolejbus mě vyhodí uprostřed Šlapanic, kde se svým kufrem na kolečkách, legínách, riflové košili a dezorientovaným pohledem, působím jako návštěva z jiné planety. Jeden místní pán velmi rychle pochopil, že jsem tady poprvé a otázal se mě, kam že se to chystám letět. Ubezpečila jsem ho, že bohužel nikam neletím, ale jedu na zasedání. Pán mě poslal doleva ke žluté budově. Bez jeho rady bych se vydala dle mého orientačního (ne)smyslu na opačný konec Šlapanic. Ale na mou obranu, ani Ondra s GPS to nemohl najít. Po ubytování (měla jsem dilema jestli bydlet s Ondrou nebo Míšou) bylo půlhodinové zasedání a pak rautík a volná zábava :) Tam se toho člověk dozví nejvíc. Od ulomené kliky na rektorátu až po záhadu nepitné vody v Kampusu. A taky si potyká s učitelama :) Zábava a zásoby vína byly kvalitní, spát jsme šli až ve 3 ráno. V sobotu pak byly ještě přednášky o financování školy apod. Večer jsem se vrátila na byt a v neděli dospávala spánkový deficit :)

Pondělí: Kdo nebyl v kavárně Potmě, tak o hodně přišel. Je tam jakože fakt tma. Úplně tma tmoucí. Dělalo nám problém si do kávy nalít mlíko. Klobouk dolů před číšníkama, kteří to kafe dokáží uvařit i naservírovat.

Úterý: Přednáška z embryologie byla velmi vtipná. Přednášející učitel měl hlášky jako "Je to taková zvláštní populace buněk, účastní se kde čeho"  "Toto je sice na myši a toto na kočkodanovi, ale to nevadí" aneb jak udělat embryologii zábavnou :) Odpoledne mám ještě Francouzštinu pro začátečníky na Pajdě. Jestli chcete zažít naprosto chaotickou výuku, kde se mísí několik jazyků a nikdo nic nechápe, tak jste vřele vítáni. Naše skupinka má 2 erasmácké studenty (Ruska, Turek), učitelka mluví česky a francouzsky a polovina spolužáků je ze Slovenska :D Jelikož si Turek sedl vedle mě, musela jsem mu překládat z češtiny do angličtiny a z francouzštiny do angličtiny. Po dvou hodinách jsem už nevěděla, která bije :D Každopádně po 6 letech frániny na gymplu jsem v naší skupince francouzský king :D

Pátek: Na České nasednu do šaliny, kde shodou okolností jedou dvě třídy prváků. Po pěti minutách začínám doufat, že nejedou na konečnou a vysednou hned další zastávku. Po deseti minutách začínám šílet. Po 15 minutách mám chuť se nohama pověsit na horní tyčku a apaticky viset jako netopýr. Děti jeli až na konečnou. Vystresované učitelky si je několikrát přepočítaly a vydaly se se svým běsnícím stádem naštěstí už na opačnou stranu. Kdybych byla učitelka já, tak by ani jedno dítě nedojelo na konečnou :D

Sobota: S Míšou jsme objevily předmět, který si musíme rozhodně zapsat. Jmenuje se Konec světa a učí se na Fildě. Už jenom osnova je lákavá, cituji: "Zahubí lidstvo zkáza z nebes? A přežije alespoň planeta Země? Přednáška o minulých i budoucích koncích světa z pohledu astronomie. Jak souvisí zánik nazelenalých dinosaurů s ještě zelenějšími vltavíny? Co jsou reálné kosmické hrozby, se kterými je potřeba počítat? A lze se jich vůbec nějak vyvarovat, nebo je osud lidstva již nyní zpečetěn?" Myslím, že více komentářů není potřeba....

Neděle: Konečně přišla řada na mezinárodní laser game. Utvořili jsme skupinku čtyř Čechů + můj Ind a Australanka. Byla to sranda. Z arény se ozývaly hlášky "Oh, fu*k. I will kill you!" nebo "Michalo, ty krávo!" Erasmákům se to líbilo, prej půjdeme zase. Ovšem nejvíc se to líbilo Míši, která opět dostala kartičku s volným vstupem. To je tak, když po vás jede zaměstnanec laser game :D

Úterý: Úroveň francouzštiny skvěle dokumentuje holčina, která si spletla dobrý den (bonne journée) se šlehačkou (crème fouettée) a učitelka, která neví, jak se řekne Rus.

Středa: Přednášku o biostatistice máme společně s VUT. Borec z VUT, co seděl před náma, celé 3 hodiny třepal nohou, tím pádem třepal i s našima stolkama. Takže jsme si nemohly dělat poznámky (jaká smůla). Ale my jim to v úterý na hokeji spočítáme! :)

Brno bez cenzury část 1.

Pondělí: Prokličkuju kampusem mezi zmatenýma prvákama a erasmákama. Na přednášce z aplikované chemie a biochemie nás sedí 5. Zábavka na úrovni. Kecy o metodách na lokalizaci proteinů v 9 ráno je fakt chuťovka. V mezičase se pokouším dostat sopel ze svého nosu. Mám totiž smrtelnou mužskou nemoc na sedm. Závidím Míši, která ještě leží na bytě v posteli. Janča vbíhá do třídy o 30 min pozdějc. Očividně už dospala jet lag. Sára zatím ještě nefarmaří a snaží si dělat šprťácky poznámky. Prej ji to baví, haha. Naštěstí učitel nevyčerpá celý čas určený na přednášku a my stihneme konvičku čaje na Lávce. Tam už Janča se Sárou vytahují tablety a začínají sklízet, sadit, dojit a hnojit. Sára, jakožto zkušenější farmářka udílí Janči pokyny typu - Zasaď dýni! To neprodávej! Vyrob krmivo! Ano, opravdu studujeme na vysoké škole. Ve farmaření pokračují i na imunologii. Jelikož aspoň někdo by měl dávat pozor (imunologii máme u státnic), tak já vytáhnu blok a dělám poznámky. Večer stíhám ještě kávu a burčák s Lukášem a 20 min hovor s maticí. Jelikož má přes týden doma jenom taťku (všechny 3 hodné holčičky jsou v Brně) a ten jako chlap nemá pochopení pro všechny její problémy a poznatky, tak to musí říct aspoň mně.

Úterý: Šaliny mají poruchu. Na konečné jich stojí 6 a žádná nejede. Aby toho nebylo málo, 25 má nečekaně opět zpoždění. Proč já do té školy vůbec jezdím?! Na Mendláku přistoupí skupinka tří Němců. Němčina se line trolejbusem (ano, opravdu je to škaredý jazyk) a já si připadám jako zpátky ve Vídni. Vrací se mi všechny vzpomínky. Hmm, dala bych si nějakou dobrou kávu. Na embryologii dojdu trochu pozdějc, ale evidentně jsem o nic podstatného nepřišla. Jelikož rýmečka mě stále neopustila, smrkám do výkladu. Po obědě mám schůzku s docentkou ohledně bakalářky. Odcházím zavalená prací, článkama a pocitem, že mám příští měsíc odevzdat minimálně dizertační práci. Ke všemu ještě docentka odjíždí na dva a půl měsíce na polární stanici v Antarktidě, takže budu část bakalářky psát sama. Jen pevně doufám, že se z tama vrátí. Jako bonus všude potkávám prváky a budím dojem, že znám všechny přírodovědné studenty. Když ještě potkám svou Australanku, všichni už se jen smějí.
Šalinou, která se jmenuje Natálka, se přesunuju na školení v Kariérním centru. Posléze máme dámskou jízdu. Koktaily nám přinesl tak sladký číšník, že jsem jen čekala, kdy se na místě rozpustí. Po příchodu na byt mě uvítá náš nový spolubydlící prohlášením - Jsme doma sami, holky jely na burčák. Ovšem jejich návrat na byt se nedal přeslechnout. Řehot a dupání slyšela minimálně polovina baráku. Míša se vymlouvala, že za všechno může Maličká. Představa Kačky, jak lije Míši násilím burčák do krku, mě hodně pobavila.

Středa: Místo poslouchání přednášek na semináři sedím v laboratoři a pitvám myši. S rouškou přes obličej nemůžu smrkat a mlží se mi od ní brýle. Myší neubývá, chytilo se jich 50. No vlastně 49, jedna utekla a tak byl na dveřích od místnosti pro studenty nalepený nápis - Zavírat dveře, uprchlý hlodavec. Na bytě padám rovnou do postele a doufám, že se mi o myších nebude zdát.